Vydali jsme se po stopách filmového Gladiátora. V Toskánsku se můžete cítit jako Russell Crowe

Místa popsaná v článku
- Hlavní vyhlídka u městečka Pienza je zdarma. V sezoně tu budou mraky lidí.
- Parkování se řeší po italsku, vždy ale dbejte na bezpečnost.
- Toskánsko nabízí další ikonické výhledy nejen na domov Maxima Decima Meridia.
V půlce září jsme vyrazili autem na dovolenou do Toskánska. Našim cílem bylo navštívit známá i méně navštěvovaná místa a co nejvíce je propojit s dobrý jídlem a pitím. Každý den jsme tak objevovali kus této krásné provincie. A když už jsme tady byli, byl by téměř hřích nenavštívit ikonická místa z filmu Gladiátor. Pokud ho máte také rádi, mám pro vás tip, kam vyrazit a kde při poslechu té správné hudby budete mít stoprocentně husí kůži.
Tuhle cestu už jsem někde viděla
Během našeho „gladiátorského“ výletu jsme navštívili tři místa. Nechali jsme si je na konec dne jako takovou pomyslnou třešničku. Ráno jsme z našeho ubytování vyrazili do městečka Volterra a poté do Sieny. Ta byla výchozím bodem pro odpolední putování za římským generálem.
První bod najdete na Google mapách pod názvem Viale di Cipressi del film IL GLADIATORE v údolí Via del Poggio. Je to poblíž městečka San Quirico d'Orcia. Sem je to ze Sieny zhruba 50 minut jízdy autem. Celou cestu si spolujezdec bude užívat pohled ven, zatímco řidič se bude muset soustředit na cestu a rušný italský provoz.
Toskánsko má prostě jedinečnou přírodu a zejména atmosféru. Ty kopce, olivové háje, cesty lemované cypřiši a kamenné vily, stojící osamocené v krajině. K jedné takové jsme se právě vydali. Z filmu si ji budete pamatovat jako Maximův domov. Záběr na cestu lemovanou cypřiši prozrazuje scéna, při které římští vojáci jedou vykonat rozhodnutí císaře Commodea. Jeden ze smutných okamžiků filmu zanechává hořkosladkou pachuť.
K vile Genna Borborini Maria Eva se ovšem nedostanete. Podívat se na ni můžete z dálky, protože se nachází na soukromém pozemku. Nicméně lze zaparkovat před bránou, přes kterou na ní můžete nahlédnout. Moc k vidění tu toho ale není.
Jen o kousek dál se pak nachází vyhlídka (belveder) mezi olivovým hájem. Zde se vám toskánská krajina rozevře jako na dlani. My jsme zde byli po sklizni, takže jsme se nechali trochu ochudit o plná pole obilí, která by dokreslovala zdejší krajinu, ale i tak se jedná o panorámata, na která ráda vzpomínám.
Rozhodně je to jedno z nejlepších vyhlídkových míst v Toskánsku. Pokud jste ještě ke všemu milovníky dronování, pak získáte fotografie, které vám bude každý závidět.
Je to 2 roky, 264 dní a jedno ráno
K druhému místu je to jen 15 minut jízdy autem. Stačí se přesunout do městečka Pienza. Orientovat se můžete podle autobusové zastávky S.Giuseppe nebo kostelíka Corsignano, ale pozor na zákazové cedule pro vjezd aut, ať se vám tenhle výlet neprodraží. Parkování je tu jak jinak než italské, oficiální parkoviště tu totiž neexistuje. V září budete mít jistotu, že flek na odstavení auta najdete, v sezoně to může být o dost horší.
My jsme tak zaparkovali přímo v zatáčce právě u zmíněné autobusové zastávky jako ostatní návštěvníci, mezi kterými byli také Italové. Tak nějak jsme se za týden v Itálii naučili, že místní obyvatelé mají vše trochu na háku, tak jsme to začali mít na háku taky – ale vždy v rámci bezpečnosti.
Tady se přezujte do pevné obuvi a také si vezměte něco na pití. Čeká vás pár malá procházka. Od zatáčky se dejte ke kostelu a hned jak ho minete, naskytne se vám panoramatický výhled. Ten poskytne tu pravou atmosféru až poté, co se vydáte blíž do pole.
Když půjdete vyšlapanou cestou, nemůžete ikonický spot minout. Jen si na fotky bez lidí budete muset asi chvíli počkat. My tu byli někdy kolem čtvrté odpoledne a zastihli tu jen pár dalších filmových nadšenců. Ti se navíc velmi rychle rozprchli, protože se blížila bouře a vydatný déšť.
A tady, na tomhle místě, to je. Maximus Decimus Meridius tudy kráčí k domovu, dotýká se prsty stébel obilí… A mně v hlavě téměř okamžitě začíná hrát epická hudba Now we are free následovaná Elysiem. Stačí na okamžik zavřít oči a hned se vám zastaví dech. Jste tady a jdete po jeho stopách. „Jsi volný. Zase se jednou setkáme. Ale ne hned... ne hned,“ zazní v dáli slova Juby, která náhle odnese vítr do nekonečna a vytrhnou mě zpátky do reality.
Je čas se vrátit, jinak dost zmokneme. Je čas si večer pustit kultovní snímek a dát šanci druhému dílu.
Zdroj: autorský text