Šest největších chyb při cestě autem na dovolenou. Kdo je dělá, dost možná za to zaplatí
Chyba č. 1: Příliš optimistické plánování / Odjezd co nejdříve
Na podobných cestách je největším nepřítelem stres, takže se obecně hodí minimalizovat situace, které stres způsobují. Jedním takovým zdrojem je prostý fakt, že nestíháte svůj vlastní plán. Jenže lidé mají tendenci plánovat cesty příliš optimisticky. Manželka vyzvedne někde děti, já ještě dodělám něco do práce, pak skočíme do auta a v pátek v pět úplně v klidu odjíždíme. Jenže děti se zaseknou, někde vznikne kolona, nakládání je složitější, než se předpokládalo a případně se zjistí, že něco potřebného zrovna teď nelze najít.
Fenomén „vypadnout co nejdříve“ je zárukou problémů vždycky. Doma se pohádáte, protože něco nejde podle plánu, případně něco důležitého zapomenete. V tomto kontextu si vždycky vzpomenu na jedny naše známé, se kterými jsme kdysi dávno jeli na Korsiku pod stan. Na místě zjistili, že tyčky od stanu zůstaly doma ve špajzu a stavění stanu probíhalo za zvuku lámání klacků z okolního roští, skřípání lepenky a konstantní hádky.
Vždycky je lepší plánovat s rezervou a klidně ubrat den pobytu výměnou za to, že bude jeden den volný na to vše v klidu zabalit a naložit do auta. Dovolená nezačíná parkováním auta u moře, ale už odjezdem.
Chyba č. 2: Řešení věcí na poslední chvíli
Žijeme v digitální propojené době, kdy přes telefon lze vyřešit téměř vše. Zapomněli jste cestovní pojištění? Nevadí. Manželka to vyřídí na místě spolujezdce během cesty na dovolenou. To samé platí o dálničních známkách a jiných poplatcích.
Jenže jak už jsme si řekli, dlouhá cesta, zejména ve více lidech a ještě třeba s dětmi, je náročná, i když ji absolvujete podesáté. Čím méně toho během cesty musíte dělat, tím lépe. Je dobré si uvědomit, že dohánění těchto oficialit znamená, že za jízdy na poměrně malém poskakujícím zařízení ještě řešíte celkem důležité záležitosti a snadno uděláte chybu, která vás později může mrzet.
Stačí překlep v registrační značce a rázem dostanete pokutu za neuhrazený dálniční poplatek. Případně v lepším případě koupíte známku přes neoficiální obchod, kde zaplatíte více, než by bylo nutné. Překlep v cestovním pojištění pak může znamenat drahé problémy kolem plnění ze strany pojišťovny. V klidu a na velkých zařízeních se vše vyřizuje mnohem lépe.
Chyba č. 3: Jízda s davem
Kromě rychlého odjezdu si člověk rád plánuje, jak brzy bude někde u moře. Pak skočí do auta a první zácpu, kterou chytne, potká na 15. km na D1, aby stál další hodinu před Brnem. Všichni moc dobře ví, že určité termíny bývají kritické na předem jasných místech. Pokud to jen trochu jde, rozhodně se vyplatí jet jindy. A pokud to nejde, tak je potřeba se dopředu smířit s tím, že prostě na cestě strávíte klidně i několik hodin v zácpách.
Při cestě na jih bude letos asi největší špunt právě u Brna, kde probíhá oprava a rozšiřování dálnice. Další špunt se ale týká také mostu Šmejkalka nedaleko Prahy na D1, což je pozůstatek po rekonstrukci D1. Při cestě do Chorvatska se pak bude stát na první velké mýtnici u Záhřebu (Zagreb-Lučko). Směr Itálie bude komplikovaný na Brenneru.
Za hustého prázdninového provozu ale stačí i jedna menší nehoda a je dlouhý problém na cestě úplně kdekoliv. Proto se vyplatí mít v autě dost vody a případně nějaké další občerstvení. Ne vždycky jde všechno podle plánu.
Chyba č. 4: Podceňování únavy
Únava je další potenciálně velký problém. Typicky na řidiče přijde při jízdě na noc někdy nad ránem, kdy i ten poslední nejodolnější člen posádky odpadne a řidič v tom zůstane sám. Nebo po obědě, kdy se dostaví taková ta poobědová únava po čtyřech nebo i více hodinách jízdy.
Z našich zkušeností vyplývá, že žádná káva, energetické pití nebo cokoliv jiného nenahradí chvilku, kdy je možné zavřít oči a klidně jen dvacet minut na sedadle si zdřímnout. Nikoho to nijak moc nezdrží a člověk nabere energii na další bezpečnou jízdu.
Dobrou zprávou je, že dnešní moderní auta vybavená asistenčními systémy řízení zásadně únavu řidiče snižují. A zásadně snižují také riziko nehody z nepozornosti. Ortodoxní řidiči sice stále nadávají, protože jim auto sahá do řízení a to „správný šofér přece nesnáší a nepotřebuje“, ale při desetihodinové dálniční jízdě jsou tyto pomůcky k nezaplacení a rozhodně se vyplatí je využívat, pokud je v autě máte.
Chyba č. 5: 100% spoléhání se na elektroniku
Tohle může být potenciálně také velký problém. Zvykli jsme si na to, že přes telefon vyřešíme vše, všechno najdeme a všechno zaplatíme. Je to tak pohodlné, že já osobně už víceméně vůbec nevozím peněženku. PIN pro platby fyzickou platební kartou jsem dávno zapomněl. A z toho koukají trable.
Stačí, když telefon nemá připojení na internet, případně když se vybije. A jste jednoduše v háji. Můžeme si být jisti tím, že se to stane v tu nejméně vhodnou chvíli, což může být třeba dopravní nehoda. Kam zavolat? Vygoogluju to, žádný problém. Aha, tady není mobilní internet. Tak nic...
Přesně z tohoto důvodu je například vhodné pořád vozit vytištěnou zelenou kartu, kde jsou uvedeny kontakty asistenčních služeb, ačkoliv na území EU už to není potřeba. A hodí se mít po ruce i nějakou hotovost, protože ne vždy všude zaplatíte kartou. Případně ne všude mají bezkontaktní terminál pro platbu mobilem.
Řešit všechno elektronicky přes telefon je super, ale potenciálně z toho může být také nepříjemnost. Tak pozor na to.
Chyba č. 6: Ignorace technické přípravy
Technickou přípravou můžeme rozumět různé věci. Třeba i kontrolu dokladů, které už v autě vůbec vozit nemusíme, ale to platí jen v rámci Česka. Do zahraničí doklady potřeba jsou. A jde také o čistě technické záležitosti. Pokud jedete s autem, které běžně používáte, pak pravděpodobně dobře víte, v jakém je stavu a případné problémy řešíte průběžně. Mnohem větší potenciál na technický problém ale mají vozidla, která se zas tolik nepoužívají. Řeč je o obytných autech a hlavně o přívěsech.
Osobně jsem viděl mnohokrát starší obytný přívěs s upadlým kolem. Tohle je typický problém pramenící z toho, že přívěs tráví více času spíše odstavený někde na zahradě, a protože se ani neřeší zimní/letní přezouvání, nikdo moc nekontroluje dotažení šroubů nebo stav pneumatik. A vlastně se většinou špatně odhaduje, kolik ta věc má najeto a jak moc je opotřebovaná. To stejné platí i o různých menších přívěsech používaných třeba pro přepravu nějakého rozměrnějšího vybavení.
Jinak v rámci kontroly vybavení auta se hodí také prověřit, co má mít v té které zemi posádka u sebe v rámci povinné výbavy (pozor na rozdíl mezi povinnou výbavou auta a řidiče), stejně jako je dobré myslet na to, kam jedete. Při nějakém pozdně letním výletu do vyšších hor už vás klidně může překvapit sněžení, což zaručeně způsobí kalamitu, protože turisté na letních pneumatikách okamžitě zapadnou. Takže je dobré sledovat i předpověď a vědět, kam a kudy vlastně jedu. Ne sednout do auta, nastavit cíl a slepě vyrazit podle navigace.
Podobných rad by se dalo vymyslet ještě spousta, ale ve finále nakonec asi beztak stačí selský rozum a trocha rozvahy. Cesta na dovolenou nejsou závody. Hlavní je si volný čas užít a bezpečně dojet tam i zpět.
Tak šťastnou cestu!
Zdroj: autorský text