Ano, vím, máme Velikonoce. Teď by se správně měla řešit velikonoční témata, malování vajíček, velikonoční zvyky v jiných částech světa a tak podobně. Ale také máme druhou polovinu dubna a už za pár týdnů se na vás začnou valit ze všech stran (a my se k tomu dost možná také přidáme) informace a články typu „Jedeme do Chorvatska 2025“. Letí to, dovolená se blíží!
Možná by se skoro dalo říci, že vyjet po vysvědčení na letní dovolenou do Chorvatska je už skoro stejně silný zvyk, jako právě Velikonoce. V posledních letech se sice „Jugoška“ dostala do zpráv hlavně kvůli cenám a na internetu nebo na sociálních sítích se objevovaly hodně negativní názory, nicméně chorvatské instituce hlásí stoupající příjmy a všeobecnou spokojenost. Lidé tam zjevně jezdí pořád.
A tak se vás ptám: Pojedete letos do Chorvatska? Já ano, i když ani sám už nevím, kolikrát jsem tam byl.
Chorvatsko byla letní destinace mého dětství. „Jugoška“ táhla zejména tátu, takže jsme tam měli jet hned začátkem devadesátek, ale tehdy tento plán zhatila válka. Místo toho jsme tedy jeli se Škodou 120 na Azurové pobřeží. Jakmile to ale šlo, vypravili jsme se s totálně přeloženým Fiatem Ritmo na ostrov Pag. Dodnes si z této dovolené dobře pamatuji starou cestu na jih vedoucí podél pobřeží, velké kolony vojenské techniky i zpáteční nehodu, které jsme byli svědky.
Od té doby jsme jezdili do Chorvatska skoro každým rokem (pokud to šlo) a někdy to vyšlo i tak, že jsme tam jeli dvakrát. V průběhu let jsme se posouvali více na jih a nakonec jsme se dopracovali na Pelješac. Ten mám moc rád z několika důvodů. Víno odsud je vynikající, výlet na horu Ilja je skvělý no a samozřejmě protože zde celkem dobře funguje termika a ve Viganji pravidelně fouká odpolední vítr, tak se tu provozují sporty kombinující vítr a vodu.
Na Pelješaci i ve Viganji jsem byl také mnohokrát. A je pravda, že už dříve jsem si všiml, jak ceny rostou. Jenže stejně tak jsem si všiml, že i na Pelješac, který byl dříve nějaký neznámý poloostrov někde nad Dubrovníkem, začalo jezdit čím dál více lidí. To víte, nabídka a poptávka. Dnes už díky novému mostu po dálnici dojedete ze Záhřebu přímo až na poloostrov, takže to bude asi ještě horší.
Nastal čas vyrazit jinam? Možná, ale loni při cestě do Chorvatska v rámci natáčení tradičního chorvatského dílu Autosalonu o cestě na Jadran (který letos asi nebude), jsem si naplno uvědomil, o co přicházím. Chorvatsko není jen dálnice z Mariboru na Záhřeb a pak někam k moři. Přesně proto sem pojedu i letos.
Zejména kvůli cenám se na Chorvatsko v posledních letech snesla velká vlna kritiky. A nelze přehlédnout, že minimálně u části publika pověst téhle země utrpěla. Cesta k Jadranu začala být brána jako něco, co je tak trochu fuj. Je to obehrané, je to nudné a ještě navíc předražené. Možná to tak je, možná ne.
Chorvatsko i nadále zůstává zajímavým evropským státem s poněkud divokou historií a pořád to je země, kde je co objevovat. Loni jsem si konečně prohlédl letiště Željava nebo památník na Petrově Goře, za pozornost stojí i pohoří Velebit a spousta dalších míst. Pro letošní cestu jsem si naplánoval televizní věž u Záhřebu nebo jeskyně, kterých je v Chorvatsku poměrně hodně. Chtěl bych vyrazit také na nějaký ten hrad ve vnitrozemí. Sice to bude asi tak třicátá pátá moje cesta do Chorvatska, ale komu to vadí? Už teď se na to těším.
Někdo říká, že na světě je takové množství zajímavých míst, že není čas vracet se někam dvakrát. Natož každoročně od devadesátek doteď. Ano, to je zcela legitimní a pochopitelný přístup k cestování. Jenže on se dá aplikovat na pojem cestování třeba i přístup objevování nových míst tam, kde to všichni dobře znají. Nebo si to alespoň myslí, jako třeba v Chorvatsku. I to je naprosto legitimní přístup k cestování. Cestování může mít prostě tisíce podob. A naprosto v pořádku je i způsob cestování, kdy jezdíte každoročně ke svým dnes už známým někam do Omiše pořád na to stejné místo. I to má své kouzlo.
Nadávat na Chorvatsko, že je drahé a že je to tam nuda, není úplně fér. Profláknutá a předražená místa jsou úplně všude bez ohledu na to, jestli pojedete na Jadran, do Španělska, do Francie nebo do Itálie. Při troše smůly nebo špatném plánování odjedete nespokojení odkudkoliv. A tím se dostávám k tomu, co chci říci především. Dovolená/trip/cesta (jak chcete) bude vždy taková, jakou si ji uděláte. I Chorvatsko má stále dost možností k tomu, aby si tam člověk naplánoval zajímavý pobyt, tím jsem si jist.
Takže přeji šťastnou ruku při aktuálním plánování letních cest, ať už to bude kamkoliv. Pak o svých zkušenostech můžete třeba napsat článek.
Zdroj: autorský text
