Hrůzný zážitek z rakouských Alp. Bezvládnou lyžařku ostatní míjeli a my to jen bezmocně sledovali

Nedávno jsem v rámci prezentace Fordu zavítal do hor kousek od Kitzbühelu. Hlavním bodem programu sice byla auta, ale když už jsme tam byli, šli jsme lyžovat. Po ruce jsme měli část KitzSki u Resterhöhe a Hartkaserhöhe. O tomto výletu si více povíme v samostatném článku. Lyžování je tu pěkné a nedaleko je také skvělá sáňkařská dráha dlouhá 14 km. Výlet ale trochu pokazila nepříjemná událost trochu dokazující to, jak na sebe lidi vzájemně kašlou. 

Když jsme jeli lanovkou nahoru na Hartkaser, pod kterou vede nepříliš náročná červená sjezdovka, všiml jsem si, že dole někdo spadnul. Samotný pád nikdo z nás neviděl, ale zjevně to bylo něco vážnějšího, protože lyže byly tak 50 m proti svahu od místa, kde lyžař, respektive lyžařka skončila. Důvod, proč sjela až takhle daleko od místa pádu, byl brzy zjevný. Vůbec se nehýbala, byla v bezvědomí. 

Člověk by si řekl, že něčeho takového si ostatní lyžaři všimnou. Je jasné, že při jízdě na svahu nemají tak velký přehled jako při pohledu z lanovky, ale jak nás sedačka táhla vzhůru, minuty ubíhaly a nikdo se k lyžařce nehrnul. Nehody si evidentně všimli i lidé na sedačce před námi, takže křičeli na lyžaře dole. Trvalo nepříjemně dlouho, než tam konečně někdo zastavil. Odhadem tak pět lidí přitom jelo poměrně blízko, ale pokračovali dál. Ten první, co tam přijel, navíc začal sbírat lyže a až poté k dotyčné pomalu dojel někdo, kdo ji začal řešit. 

Než jsme přijeli nahoru, obsluha už patrně o pádu věděla. Lidé z předchozí sedačky to pánovi říkali, ten se usmíval a ukazoval palec nahoru. Možná už na nějaké kameře viděl, že hrůzně vypadající událost nakonec měla snad šťastný konec. 

Tahle zdánlivá bezohlednost patrně není tak úplně bezohlednost, jako spíš strach z toho, co se vlastně stalo. Bezvládně ležící osoba na svahu vyvolá představy o fatálních zraněních a člověk si řekne, že tam určitě hned přijede někdo další. Často přitom stačí jen zavolat pomoc. Čím dříve, tím lépe. Ani není potřeba nikam volat. Jeden zůstane na místě, druhý je na lyžích hned dole u lanovky (nebo dojede někam do restaurace) a místní už budou vědět, co a jak. Ale ta nevšímavost je prostě strašná. Dávejte, pěkně prosím, pozor i na ostatní. Člověk nikdy neví, kdy zůstane na sjezdovce (nebo kdekoliv jinde) ležet sám a kdy bude sám potřebovat pomoc. 

Jinak po asi čtvrt hodině přiletěl vrtulník. Bylo to ve chvíli, kdy jsem zrovna sjížděl dolů k lanovce, kde přistál. Na první pohled nebylo patrné, kdo z té skupinky lidí vlastně ten pád zažil, což bylo jen a jen dobré znamení. Lyžařka seděla na skútru, komunikovala s lékaři a vypadala v pohodě. Takže snad dobrý konec. Ale kdyby tam u ní zastavil někdo z těch kolemjedoucích lyžařů dříve, určitě by to bylo ještě o něco šťastnější. 

Druhé poučení: Bez helmy na lyže nelezte. Dotyčná se evidentně bouchla nějak nešťastně do hlavy (sjezdovka byla tohle dopoledne dost tvrdá) a skončila v bezvědomí, přestože helmu měla. Bez helmy by to bylo o dost horší. Obecně sice většina lidí helmu má (a třeba v Itálii to je teď povinnost pro všechny), ale najdou se i odvážlivci jezdící na pohodu v čepici. Je to naprosto zbytečný hazard. 

Zdroj: autorský text