Rady na cestu do Ománu: Začátek sezony je ideál, alkohol se podává v určitý čas a pozor na havrany

Omán ještě do nedávna nebyl zas tak častou dovolenkovou destinací, a proto jsme si ho zvolili pro svou dovolenou i my. Nabízí vše, na co si člověk může jen pomyslet. Ať už se jedná o hory, pouště, divoké pláže nebo historii. Když si k tomu člověk půjčí ještě auto, má o zábavu postaráno.

Odlet byl naplánovaný na sedmou ranní z pražského letiště. Podle původního plánu jsme měli letět pouze 7 hodin, ale vzhledem k mezipřistání v Ras Al Khaimah kvůli tankování se let zpozdil o dvě hodiny. Tak dlouho trasu obsluhuje Smartwings, a tak je nutné počítat s trochou diskomfortu zejména pro nohy. My jsme si vybrali místa k sezení do uličky, a tak jsme využili všechny možné chvíle, kdy bylo možné si nohy natáhnout právě tam. Příště bychom si však vzali ještě nafukovací polštářek pod hlavu, se kterým by nás jistě tolik nebolela krční páteř. Servis na palubě byl jinak v pořádku, dostali jsme dokonce i občerstvení.

Do Salály jsme tedy přiletěli někdy ve čtyři hodiny odpoledne našeho času, podle ománského to bylo s časovým posunem v šest večer. Při pasové kontrole na letišti se připravte, že zde zanecháte otisky prstů a bude vám oskenován obličej. Naštěstí je to záležitost na pár minut a pak už si můžete jít vyzvednout kufry a zamířit rovnou k autobusům.

Pochválit musíme přístup hotelu, protože hned na parkovišti jsme dostali náramky, formulář na vyplnění k ubytování a také štítky s číslem pokoje na naše kufry. Po příjezdu na hotel jsme tedy odevzdali na recepci pasy s formulářem, dostali kartu od pokoje a mohli se jít v klidu navečeřet. Kufry přijely na pokoj chvíli na to. Druhý den nám vrátili pasy po informační schůzce s delegátem a nic už nebránilo tomu si užít dovolenou. 

Hotel Fanar je sám o sobě krásným místem, s příjemnými zaměstnanci, restaurací, která nabízí požehnané množství jídla – nebylo dne, abychom si něco nevybrali. Pozitivně hodnotíme i široký výběr ovoce, což nebývá třeba v Egyptě obvyklé. V době našeho pobytu nebyly žádné fronty na jídlo, což se ale může změnit, pokud se vydáte do Ománu o něco později. Na vrcholu sezony už to nebude tak pohodové i co se týká výběru lehátek. My jsme si proto začátek sezony velmi chválili, protože v hotelu bylo málo turistů, tudíž se nám mohl personál více věnovat, nemuseli jsme vstávat před sedmou, abychom si zabrali lehátko a všechno bylo tak celkově lepší.

Jediné, s čím se musíte během svého pobytu smířit, je omezená doba podávání alkoholu. Vládní nařízení totiž uvádí, že se alkohol může podávat pouze v čase od 12 do 15 hodin, dále pak od 18 do 23 hodin. V pátek pak lze pít déle, tedy od 14 do 23 hodin. Týká se to všech hotelů a restaurací. Na veřejnosti raději nepijte.

Asi byste čekali, že vás budeme varovat před komáry, ti tu jsou sice také, ale ne v takovém množství. Více byste si měli dávat pozor na ptactvo, které je extrémně drzé a nebojí se vlézt ani do zapnuté kabelky. Místní havrani tu každý rok terorizují turisty, a především jejich věci. Doporučujeme si proto nějakým způsobem zajistit plážovou tašku nebo o její obsah snadno přijdete. My jsme to dělali tak, že když jsme šli pryč, strčili jsme tašku pod uzavřený čtvercový stůl. Dostat se k ní bylo pro havrana prakticky nemožné. Nicméně hotely tuto situaci intenzivně řeší a alespoň v okolí restaurací instalují sítě. Přesto je docela děsivé, když naproti vám na stromě sedí pět havranů, krákají a zřejmě se domlouvají, koho budou šikanovat příště. Nám se naštěstí nic neztratilo, ale jedné paní neváhali sezobat celé platíčko ibalginů.

Auto jsme si chtěli půjčit od začátku, protože výlety bývají od cestovní kanceláře drahé, což se vlastně i potvrdilo. Když jsme to počítali, vyšlo by vše, co bychom v rámci nabídky cestovky chtěli vidět, asi na 15 tisíc pro oba. Což je skutečně přestřelená částka. 

Komunikace s autopůjčovnou Modern rent car v Salále proběhla kompletně přes Whatsapp. Napsali jsme, kdy do země přiletíme, kde budeme bydlet a na jaké datum bychom auto chtěli. Následně přišla nabídka asi čtyř aut, včetně ceny. Pro naše cestování jsme si vybrali Kiu Sportage, která nás vyšla na 5 500 korun na tři dny. Auto nám přivezli k hotelu se čtvrtinou nádrže a stejně tak jsme ho i vraceli. Platili jsme až na konci zápůjčky. Výhodou je, že nechtěli žádný depozit například v podobě kreditní karty a navíc v Ománu načerpáte palivo za pár korun, celá nádrž nás vyšla asi v přepočtu na 600 korun. 

Doporučujeme si také zařídit e-sim kartu. Na hotelu sice bezvadně fungovala wifi, ale mimo hotel jste bez šance. Vyplatí se stáhnout do mobilu i offline mapy. Nicméně je lepší mít trochu jistotu, že když se něco stane, máte si jak přivolat pomoc. Nás 5 GB vyšlo na 15 dolarů a bohatě to stačilo, zbylo nám ještě 1,5 GB. Jinak jízda v Ománu je stejná jako u nás. Jezdí se vpravo, dodržují se silniční pravidla, jen si musíte dávat pozor na všudypřítomné velbloudy, kteří se pohybují často i v silnici.

Již před cestou jsme si udělali hrubý itinerář, co bychom chtěli navštívit. Kromě přírodních památek to byla také mešita nebo obchodní dům. Podle toho je nutné se obléknout. Vždy jsem měla u sebe dlouhý šátek, abych si kdykoli mohla zakrýt ramena. Například i při návštěvě menšího hradu Taqah. 

Od hlavy až k patě jsme se zahalila v obchodním domě Grand Mall, abych unikla zvědavým pohledům místních mužů, kterých uvnitř obchoďáku bylo požehnaně. Zahalit se na takových místech se přímo doporučuje, abyste nepohoršovali, mohli by na vás zavolat i policii. Takže ženy, zapomeňte na krátké sukně pod zadek a hluboké výstřihy, ty si nechte až na hotel nebo tam, kde nejsou lidi. Jinak tu pro cizince existuje celkem svoboda v oblékání, leč já na sebe krátkou sukni ani tak neoblékla. Cestování po muslimských zemí mě totiž naučilo ctít místní pravidla, i když to není zrovna vyžadováno. 

Stejně tak, pokud byste chtěli navštívit mešitu, jako cizinci můžete pouze mezi osmou a devátou ranní a jen ve čtvrtek. Ženy opět musí být zahalené. Doporučuje se dlouhá sukně, triko s dlouhým rukávem a šátek, který zakryje případný dekolt a vlasy. U mužů ta pravidla samozřejmě nejsou tak přísná, ale měli by mít aspoň kalhoty.

Ještě, než jsme se vydali na objevování zdejší ománské přírody, byla nutnost se zastavit na vyhlášeném místě, které se nazývá Gravity Hill. S gravitací to nemá nic společného, ale když na úseku dlouhém asi 200 metrů zařadíte neutrál, auto se rozjede. Jde o optický klam, protože zatímco vy vidíte, že jedete do kopce, reálně auto jede z kopce.

Další zastávka byla už mimo civilizaci. Poznáte to tak, že se z cedulí začnou vytrácet anglické překlady a zbyde jen arabština. Nasajete tu ryzí atmosféru Ománu. Našim cílem byla Propast Tawi Atair. Parkoviště se nachází asi 5 minut od ní a po našem příjezdu jsme tam byli sami. Ochotný prodejce ovoce nám poradil kudy jít. Projít se dá ještě dál, ale na to bylo až moc velké horko. Mimochodem, vždy si zabalte dostatek vody, i když to vypadá, že je jenom lehce přes 30 stupňů, slunce umí být hodně vyčerpávající.