I Korejci si připomínají Karla Čapka aneb zápisky z korejského tripu, díl 9

Korejský trip pokračuje. Je to pestré, je to zajímavé, někdy to je také velmi náročné. Ale pořád se něco děje, a proto nám to tady hrozně utíká. 

Naší další destinací bylo město Pohang na východním pobřeží, které je domovem největší ocelárny na světě Posco. Ačkoli je tento průmyslový gigant sám o sobě fascinující, náš cíl byl jiný. Vydali jsme se na procházku po Space Walk, relativně nové atrakci připomínající horskou dráhu určenou pro pěší. Tato konstrukce z nerezové oceli pochází přímo z oceláren Posco, což je podle mého názoru skvělý marketingový tah. 

Stavba, opírající se pouze o pylony, je navíc navržena tak, aby vydržela zemětřesení o síle až 6,5 stupňů Richterovy stupnice, takže má stejné stavební parametry jako jaderná elektrárna, což nás velmi překvapilo. Projekt, který má na svědomí dvojice německých architektů, se rychle stal jednou z hlavních atrakcí oblasti. Přesto se na vrcholu konstrukce, která se vlivem větru a pohybu lidí hýbe až o 40 cm tam a zpět, cítili i odvážní Korejci nejistě a raději se otočili zpět.

Ve stejném městě se nachází také pobočka krajského institutu zaměřeného na robotiku, kterou jsme měli příležitost navštívit spolu s muzeem robotů. Nebyli jsme si jisti, co od návštěvy očekávat, ale zážitek předčil všechna naše očekávání. Již u vstupu nás přivítala velká informační tabule v korejštině, na které bylo uvedeno, že slovo „robot“ vymyslel Karel Čapek v Československu roku 1921 pro svou hru R.U.R. Když průvodkyně zaznamenala, že jsme z České republiky, vybídla návštěvníky k potlesku s tím, že „zde máme českou rodinu, pojďme jim zatleskat.“ A tak se stalo.

Muzeum nás ohromilo svou rozmanitostí – bylo zřejmé, že za jeho provozem stojí Institut robotiky. Měli jsme možnost vidět jak kompletní, tak rozebrané roboty na jednotlivé součástky, a dozvědět se, jak roboti nalézají uplatnění v běžném životě. Například zde byl robot určený k mytí oken, jiný k čištění bazénů, a dokonce dva roboti sloužící jako průvodci líbily robotičtí pejsci a kočičky, které jsou designovány jako společníci pro seniory.

Dalším zajímavým bodem programu byla rozsáhlá hala, kde bylo možné roboty nejenom pozorovat, ale i si je vyzkoušet a ovládat na dálku. Na závěr jsme měli příležitost si robota koupit a sestavit si vlastní model. Holky si vybraly robůtky vybavené vnitřním senzorem, i cena byla velmi příznivá – jedna stavebnice stála přibližně tři stovky. Sestavování připomínalo skládání modelů letadel a holky se na celý večer zabavily.

Společnost Lotte, známá provozováním obchodů a zábavních center, nabízí ve svých dvou parcích - jednom v Soulu a druhém v Pusanu - unikátní atrakci. Tato atrakce, jménem Luge, představuje zajímavou kombinaci sáňek a motokár. Její koncept vymyslel Novozélanďan jménem Luge a jedná se vlastně o sáňky na třech kolech, dvou vzadu a jednom vpředu, s řídítky sloužícími k řízení a brzdění. Po celém světě existuje jen několik málo tratí pro tuto aktivitu, z nichž dvě se nacházejí v Jižní Koreji.

Zábava zaručena. Lanovka vás nejprve vyveze na kopec, podobně jako při sáňkování. Poté si sednete na sáňky a sjíždíte po klikatých cestách dolů z kopce. S tratí dlouhou 3 km a nutností absolvovat předem školení pro bezpečnou jízdu je tato aktivita přístupná opravdu všem. Strávili jsme zde celý den a zážitek to byl nezapomenutelný. Luge je opravdu působivá atrakce.

Nedávno jsme zažili i nečekané dobrodružství s naší Lumi. Nechali jsme ji v ubytování, ale dokázala si otevřít dveře a odešla. Když jsme ten den natáčeli v Pusanu a Lumi zůstala doma, zavolal nám majitel penzionu špatnou angličtinou s tím, že „Váš pes je tady.“ Mysleli jsme, že je v pořádku, protože je doma, ale opakoval to stále dokola a my neměli tušení, co tím chce říci. Rozhodli jsme se vrátit zpět, protože něco bylo špatně, a on nám pak i poslal fotku Lumi, jak stojí venku na schodech.

Bez obojku stála na schodech vedoucích k silnici v ne příliš přívětivé části chudého a neuklizeného města s kotci pro slepice, což v nás vyvolávalo obavy, co by se s ní mohlo stát. Předpokládali jsme, že bude čekat u dveří, a napsali jsme SMS v korejštině s žádostí, aby ji někdo pustil dovnitř, což se zřejmě podařilo. Naštěstí na nás čekala uvnitř, ale cesta zpět byla komplikovaná a my navíc dorazili zpátky ještě o 40 minut později, což byly dvě nejdéle trvající hodiny našeho života.

Pod Pohangem leží průmyslové město Ulsan, domov společnosti Hyundai. Před průmyslovou érou bylo známé velrybářstvím a dnes tu stojí fascinující velrybářské centrum. Původně jsme váhali, zda centrum s holkami navštívit, ale nakonec jsme jim vysvětlili, že velrybářství může být zdrojem bohatství díky nalezení velrybího trusu nebo zvratků, známých jako ambra - vysoce ceněné komodity. Chtěli jsme jim ukázat, že velryby nebyly loveny jen kvůli masu, ale také kvůli oleji a dalším produktům.

Následně jsme navštívili původní velrybářskou vesnici, která byla svým způsobem absurdní i úžasná zároveň. Vesnice stylizovaná do 70. a 80. let, s hudbou, produkty a obchody z té doby, nás úplně přenesla zpět do osmdesátek. Navštívili jsme také foto studio a procházka vesnicí byla tak příjemná, že jsme se ani nechtěli vracet. Byl to opravdu pěkný zážitek.

Pak jsme zamířili do Gyeongju, města, které je nutností navštívit v Jižní Koreji kvůli jeho historickému významu. Gyeongju bylo hlavním městem tisíciletého království Silla, založeného 57 let před naším letopočtem a fungujícího až do roku 1000. Nacházejí se tu velké pohřební mohyly králů a šlechticů, které se na první pohled mohou zdát jako krtince. Město je unikátní svou tradičností, dokonce i moderní podniky jako Starbucks jsou umístěny do tradičních korejských staveb hanok.

Navštívili jsme jednu z přístupných hrobek, Hrobku nebeského koně, kde byly nalezeny zbroje pro válečného koně ze zlata a bronzu. Půjčili jsme si kola a objevili nejstarší dřevěný most z roku 800 našeho letopočtu a neopomněli ani první  hvězdárnu v Asii, což je symbol, na který jsou Korejci právem hrdí.

Během našeho pobytu jsme experimentovali i s místním fenoménem Mukbang (Meok-bang), kde youtubeři vydělávají obrovské sumy tím, že jedí před kamerou. Některá videa mají až 50 milionů zhlédnutí. Pepa se rozhodl vyzkoušet si to na vlastní kůži, koupil 25 kuřecích stehen a točil se, jak jí a pije k tomu pivo. Po 17 stehnech mu bylo těžko.

Pak jsme se přesunuli do nové destinace, do města Tegu, které je zvláštní tím, že jej korejská válka tolik neovlivnila. Město je sympatické i svými zachovalými starými čtvrtěmi, a tady budeme trávit dalších 8 dní, protože je tu mnoho zajímavého k natáčení. Co nám Tegu nabídlo, to vám povíme zase příště.