Deník Fotra na tripu 9: Zabité duny, nezničitelná hromada křížů a trajekt do Dánska

• Mrtvé duny, Kurská kosa: Odkaz na mapu

Mrtvé duny – pás jemného písku dlouhý skoro 9 km a široký místy až 1200 metrů. Krajina jak z jiného světa. Vznikla důsledkem odlesňování Kurské kosy v 16. a 17. století. Písek, co se uvolnil a „osvobodil“ po vykácení stromů, začal být unášen větrem a postupně zasypával úrodnou půdu i lidská obydlí. Duny a písek prostě ožily! Vytvářely krajinu, která připomínala spíš poušť než pobřeží Baltského moře.

Pod nánosy zrádného písku zůstala během času řada vesnic. Jejich obyvatelé se živili především rybolovem. Duny se ale plíživě přesouvaly až 60 metrů za rok, a tak byly postupem času jejich domovy zasypány. Po vesnicích zbyly jen názvy a pár dřevěných křížů na památku.

Zbylé obyvatelstvo se začalo živým dunám bránit. Snažili se je osadit pískomilnými rostlinami a směrem od Baltského moře vybudovali desítky kilometrů dlouhý val, který zachytával prvotní písek unášený větrem. A tak se z kdysi živých pohyblivých dun staly duny mrtvé, šedé, spoutané rostlinami a kořeny.

Dnes je tato oblast zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO a je oblíbeným cílem turistů z celého světa.

• Trakai: Odkaz na mapu

Hrad Trakai leží na jednom z mnoha ostrůvků uprostřed hlubokého a tajemného jezera Galvė a je ze všech stran obklopen vodou. Historie hradu sahá až do 14. století, kdy ho nechal postavit litevský velkovévoda Kęstutis.

Hrad se brzy stal jedním z hlavních center Litevského velkoknížectví a svědkem mnoha významných událostí, protože se stal královským hradem a stejnojmenné městečko u něj na břehu hlavním městem Litvy. Až později se centrum Litvy přesunulo do Vilniusu. Mimochodem, věděli jste, že Litva byla jednu dobu největším státním útvarem celé Evropy? Sahala od Baltského až k Černému moři.

Po změně hlavního města začal hrad upadat. Pozemky byly rozparcelovány šlechtickým rodům a samotný hrad se stal vězením pro nepřátele Litvy a další zločince. Říká se taky, že hrad začali místní rozebírat, aby si mohli postavit své vlastní domy. Vy si ale žádný kámen neodnášejte. Všechny, kteří to kdy udělali, stihlo prokletí a neštěstí, které nepomíjelo, dokud všechny kameny na Trakai zase nevrátili. Tolik pověsti…

• Střed Evropy: Odkaz na mapu

Už jste někdy přemýšleli, a taky rozhodně četli, o několika zaručených středech Evropy? Existuje řada míst, která si tento prestižní titul nárokují, ale jen jedno z nich, které se nachází v Litvě nedaleko Vilniusu, na to má vědecký glejt.

V nenápadné vesničce Purnuškės, obklopené malebnou litevskou krajinou, stojí památník označující místo, které je podle výpočtů vědců z francouzského Národního geografického institutu jediným a pravým středem našeho kontinentu. Měření provedli v roce 1989 a vzali v potaz aktuální hranice Evropy, včetně k ní patřících ostrovů. Litevci tady pak v roce 2004 vztyčili pomník se zlatou korunou nahoře. Od vstupu Litvy do EU pak místo doplňují i vlajky členských států Unie.

Příjezd ke geografickému středu Evropy je snadný. Nachází se u silnice A14 vedoucí z Vilniusu do Molėtai a je označený dobře viditelným ukazatelem „Europos geografinis centras“. Otevřený je celoročně a vstupné se neplatí.

• Hora křížů: Odkaz na mapu
  

Hora křížů (litevsky Kryžių kalnas) je vlastně nenápadný a malý kopec v severní Litvě poblíž města Šiauliai, který byste normálně minuli bez povšimnutí. Jenže neminete! Kopec totiž zdobí statisíce křížů. Zároveň jde o nejvýznamnější poutní místo Litvy a symbol její náboženské a národní identity.

Existuje řada vysvětlení, proč lidé začali na Horu křížů kříže nosit. Nejčastěji se mluví o souvislosti s povstáním proti carskému Rusku v roce 1863. Kříže měly být památkou na padlé Litevce. Po potlačení povstání carská vláda zakázala vztyčování křížů. Padaly za to vysoké tresty a to se nezměnilo ani během sovětské nadvlády nad Litvou. Komunistické úřady horu několikrát spálily, rozjezdily bagrem, ale kříže se tam objevovaly znovu a znovu.

Dá se říct, že čím vážněji byla hora poškozena nebo zničena, tím mohutněji regenerovala. Lidé kříže vztyčovali tajně a v noci, navzdory nebezpečí, zákazům a pronásledování. Hora křížů se proto stala symbolem hrdinského odporu Litevců proti potlačování náboženské svobody a symbolem jejich boje za nezávislost.

Hora křížů je přístupná zdarma, pohyb po ní není v zásadě nijak omezen. Platí se pouze za parkování auta u infocentra, kde si zároveň můžete pořídit svůj vlastní kříž a dát ho sem, podobně jako Litevci. V roce 1993 navštívil Horu křížů samotný papež Jan Pavel II., věnoval jí sochu Krista a velký kříž a prohlásil ji za posvátné místo.

• Trajekt Klaipėda – Karlshamn: Odkaz na mapu

Každá z našich cest je improvizace, žádná nemá pevný plán. A proto – byť by to bylo logické – nezamíříme z Litvy do Polska, ale využijeme trajekt, který nás přiblíží Dánsku.

Důvody této změny jsou jednoduché. Zapříčinilo je počasí, které letos nepřineslo k severnímu Baltu nijak podstatnou zimu, se kterou jsme pro natáčení počítali. A proto do Polska a Německa pojedeme později a zamíříme do Dánska.

Díky pravidelnému námořnímu spojení mezi litevským městem Klaipėda a švédským přístavem Karlshamn je dánská Kodaň dosažitelná po připlutí cca za dvě hodiny jízdy. Trajekt pluje i teď v zimě pětkrát týdně a lodní lístek pro dva dospělé, dvě děti, auto a psa, kdy máte k dispozici čtyřlůžkovou kabinu, vyjde asi na 7 500 korun (bez jídla).

Pluje se přes noc od 19:30 do 7:30 ráno, včetně započítání hodinového posunu, protože pobaltské státy mají oproti středoevropskému času o hodinu víc.

Pokud byste stejnou cestu absolvovali autem, ujeli byste skoro 1650 km a v autě strávili 19 hodin. Což znamená, že jen za naftu bychom při spotřebě cca 7,3 litru na 100 km dali 4 500 Kč. Započítejte do toho ztracený čas, únavu a možná i přenocování na cestě a jste rázem na financích vyšších než za lodní lístek.

Jak to na takovém trajektu chodí, jak se tady venčí pes a jak vypadá pet-friendly kabina, se dozvíte příště…

Zdroj: autorský text