Atrakce
Stovka MiGů schovaná v hoře, Hitlerovy oči i brutalistický monument. Čtyři děsivá místa Chorvatska
Chcete zažít poněkud jiné Chorvatsko? Pár tipů bychom pro vás měli.
03.07.2026 07:53
0
Památník povstání lidu Kordun a Banija, brutalistický monument
Zdroj: Lukáš Dittrich
Monument na Petrově Goře v Chorvatsku je opuštěný brutalistický památník z 80. let, který stojí zhruba 45 minut jízdy od Karlovace, nedaleko bývalé hlavní trasy směrem k Plitvickým jezerům a dále na jih Chorvatska. Na první pohled působí jako futuristická stavba nebo UFO uprostřed lesů a je zajímavou zastávkou pro ty, kteří chtějí cestou k moři (nebo zpět) vidět něco úplně jiného než klasické pláže.
Oficiálně jde o Památník povstání lidu Kordun a Banija neboli chorvatsky Spomenik ustanku naroda Banije i Korduna. Měl připomínat především srbské rolníky, kteří ve 40. letech zemřeli v boji proti ustašovským milicím. Základní kámen byl položen už v roce 1946, samotná realizace se ale dlouho odkládala kvůli nedostatku peněz i absenci konkrétního návrhu.
Architektonická soutěž proběhla až později a po několika komplikacích nakonec zvítězil návrh Vojina Bakiće. Stavba byla velmi ambiciózní a nákladná – na vrchol Petrovy Gory bylo nutné přivést vodu a elektřinu, upravit okolí a vybudovat zázemí. První otevření proběhlo v roce 1981, slavnostní otevření pak ještě jednou o rok později.
Samotný objekt má betonovou konstrukci vysokou 37 metrů a opláštění z ocelových plechů, které měly být dováženy až ze Švédska. Uvnitř měl vzniknout rozsáhlý kulturní komplex s muzeem, kongresovým sálem pro 250 lidí, kavárnou, knihovnou, čítárnou a vyhlídkou. Plány se ale nikdy nepodařilo úplně dokončit a po válce v 90. letech objekt zůstal opuštěný a začal chátrat.
Dnes je památník cílem hlavně fanoušků urbexu, motorkářů, off-roadových výprav a cestovatelů hledajících netradiční zastávku. Hlavní vchod bývá uzavřený, ale do objektu se dá dostat bočním vstupem do suterénu. Uvnitř jsou velké haly, různé menší prostory, schodiště, zbytky mramorové podlahy, zaoblené tvary a střešní okna. Ve vyšších patrech už místy chybí vnější plášť a stavba je ve špatném technickém stavu.
Při návštěvě je potřeba velká opatrnost. Pozor je potřeba dávat na uvolněné plechy na vnější fasádě, špatně zabezpečené výtahové šachty i nebezpečný pohyb ve vyšších částech budovy. Přesto se lze dostat až na střechu s vyhlídkovou plošinou, odkud je parádní výhled na okolní lesy.
Petrova Gora navíc nenabízí jen samotný monument. V okolí se nachází také bývalá podzemní radiostanice, partizánská nemocnice z druhé světové války a další památník připomínající místo, kde měl v lesích padnout poslední chorvatský král.
Podzemní letiště Željava
Zdroj: Lukáš Dittrich
Letecká základna Željava, známá také jako Objekt 505 Klek, leží na hranici Chorvatska a Bosny a Hercegoviny nedaleko Plitvických jezer. Za Jugoslávie šlo o jednu z nejmodernějších podzemních leteckých základen v Evropě. V nitru hory Plješivica vznikly kilometry tunelů, které měly ukrývat stíhačky MiG-21, technické zázemí i personál.
Základna byla navržena tak, aby odolala i jadernému útoku a dokázala fungovat samostatně. Měla vlastní infrastrukturu, obří pancéřová vrata a kapacitu pro zhruba sto letadel. Během války v 90. letech byla zničena, ale velká část tunelů zůstala dodnes zachovaná.
Dnes je Željava vyhledávanou urbex lokalitou a netradiční zastávkou při cestě na jih Chorvatska nebo někam dále na Balkán. Nejznámější je vstup ve tvaru letadla MiG-21 a nedaleký vrak transportního letounu Dakota. Skutečný zážitek ale čeká až uvnitř obrovských tunelů, kde panuje tma, chlad a zvláštní atmosféra opuštěného vojenského komplexu.
Na návštěvu je dobré vyhradit alespoň dvě hodiny, vzít si pořádnou svítilnu a dávat pozor na díry a chybějící poklopy. Ve tmě toho člověk hodně přehlédne. Část areálu je volně přístupná, ale méně známé prostory je bezpečnější procházet s místním průvodcem. Željava je extrémně populární, takže především v sezoně je nutné se připravit na větší množství lidí.
Sanatorium Brestovac
Zdroj: Lukáš Dittrich, Fotrnatripu.tv
Sanatorium Brestovac leží v lesích na hoře Sljeme nad Záhřebem, jen o něco níže pod vrcholem směrem k městu. Jde o opuštěný léčebný areál, který dnes působí jako dost strašidelná urbex lokalita (prý tam v noci také opravdu straší). Pro cestovatele mířící na Jadran může být zajímavou zastávkou, protože Sljeme leží nadohled od dálnice směřující k Záhřebu.
Sanatorium bylo otevřeno v květnu 1909 a původně sloužilo k léčbě tuberkulózy. Tehdy šlo o smrtelnou nemoc a jednou z hlavních metod léčby byl pobyt na čerstvém vzduchu. Proto areál vznikl právě v lesích na jižním svahu hory, ve výšce něco přes 800 metrů nad mořem.
Po nástupu antibiotik už podobné sanatorium ztratilo smysl a koncem 60. let bylo definitivně uzavřeno. Od té doby chátrá. Dnes tu chybí okna, v některých částech jsou propadlé stropy, místy rostou stromy přímo v patrech a někde chybí kusy schodiště. Přesto je areál volně přístupný a má hodně silnou atmosféru.
Brestovac láká hlavně fotografy, fanoušky urbexu a lidi, kteří mají rádi opuštěná místa s temnou historií. Během druhé světové války zde navíc došlo k masakru zhruba dvou stovek zraněných vojáků a k místu se vážou i pověsti o duších zemřelých pacientů bloudících po objektu. Návštěva fakt není klasická turistická atrakce, ale celkem syrový zážitek z místa, kde se nepěkná historie a ticho lesa míchají dohromady.
Hitlerovy oči, mořský tunel
Zdroj: Lukáš Dittrich, Fotrnatripu.tv
Mořský tunel Hitlerovy oči leží u Šibeniku v kanálu sv. Antonína. Na první pohled jde o nenápadný vojenský objekt vytesaný do skály, ve skutečnosti je to ale dost nevšední a lehce děsivá atrakce. Tunel je volně přístupný a dá se projít pěšky, projet na kajaku nebo paddleboardu, případně i proplavat. Pokud na to budete mít odvahu...
Tunel vznikl během druhé světové války, kdy ho postavil Wehrmacht jako úkryt pro torpédové čluny nebo malé ponorky. Název Hitlerovy oči odkazuje na tvar portálů, které při pohledu z dálky a v odrazu hladiny připomínají černé oči. Zajímavé je, že nejde jen o klasickou „garáž ve skále“, kterých je na pobřeží Jadranu více, ale o skutečný zhruba 250 metrů dlouhý zakřivený tunel se dvěma vstupy.
Po válce objekt využívala jugoslávská lidová armáda, později ale přestal kvůli velikosti modernějších lodí a ponorek dávat smysl. Lodě se do něj prostě nevešly. Dnes je demilitarizovaný a přístupný veřejnosti. Do tunelu už lodě vjet nemohou, protože vstupy chrání kovové sítě, ale pěšky se dovnitř dostanete bez problémů.
K tunelu se dá dojít od St. Nicholas Beach pěknou procházkou podél kanálu, která je dlouhá zhruba dva kilometry. Uvnitř se chodí po úzké římse těsně nad vodou, takže je potřeba dávat pozor na kovová vázací oka a vzít si baterku. Největší atmosféru má tunel ve chvíli, kdy kolem venku projíždí loď – celý prostor se rozezní a černá voda uvnitř působí opravdu zlověstně.
