Jako za studené války. Z noci v Brně v atomovém bunkru nám šel mráz po zádech a vám půjde také

Moravská metropole má spoustu míst, která stojí za návštěvu. Kromě historického centra a dalších pamětihodností se zde ale nachází i několik protileteckých krytů, které také můžete navštívit a projít si je. To ostatně není nic až tak zvláštního, takových míst je po Česku spoustu, brněnský kryt 10-Z ale nabídne i možnost strávit zde celou noc, nebo hned několik. Právě kvůli tomu jsme se do Brna vydali i my, abychom si vyzkoušeli, jaké by to bylo, kdyby skutečně během studené války nastala chvíle pro takové objekty a bylo nutné je opravdu použít.

Pojďte se s námi podívat do bunkru pro vyvolené komunistické papaláše, koncipovaného pro přežití až pěti set lidí na necelé čtyři dny. A že jsme viděli snad celých 1500 metrů čtverečních!

Příběh krytu 10-Z se začal psát za druhé světové války. Už v roce 1943 totiž nacisté věděli, že Brno je vzhledem k blízkosti Vídně a přítomnosti Zbrojovky strategické město a bude pravděpodobně bombardováno. Pod Špilberkem tedy vzniká první část krytu, který chránil brněnské Němce i Čechy před nálety spojeneckých bombardérů. Po válce kryt získal jiný účel. V letech 1946 až 1948 tu fungoval velkoobchod s vínem, který vlastnili pánové Löwy a Šmíd. Pánům se ale dařilo až příliš, dodávali víno do celého Česka, takže komunisté pouhé dva dny po převratu bunkr zabavili. Právě v tomto období získal kryt své jméno 10-Z a jeho existence zůstala dlouhé roky přísně utajována.

Do plného provozu byl bunkr uveden v roce 1959, kdy byla dokončena stavba 65 místností o rozloze přibližně 1500 metrů čtverečních. Délka chodeb dosahuje téměř 600 metrů a od vstupu z Husovy ulice zabíhá do skály až 126 metrů. Jeden by se zde pomalu až ztratil, jak rozsáhlý celý objekt je.

Součástí zážitku je naštěstí prohlídka s místním nevidomým průvodcem (10-Z dnes totiž funguje jako sociální podnik), který ale celý bunkr zná jako své boty. Během hodinové prohlídky nám vysvětluje místní kuriozity, jako třeba generátor z plzeňské Škody o výkonu 60 kW, který měl na starost nejen dodávat elektřinu pro osvětlení bunkru, ale i další nezbytnosti takového zařízení.

Třeba pro vzduchotechniku, která má za úkol obstarat v celém prostoru čistý vzduch a zabránit nebezpečným látkám v přístupu dovnitř. Důležitou součástí byla i spojovací ústředna, která měla zajistit telefonní spojení s velením v Praze v případě konfliktu. Vyprávění o nelehkých dobách naštěstí občas odlehčí menším vtípkem pro zlepšení nálady skupiny.

Největší odlišností od jiných bunkrů je možnost strávit v krytu 10-Z noc. My jsme dostali pětilůžkový pokoj, takže jsme měli místa více než dost, nicméně během návštěvy jsme si prohlédli i menší dvoulůžkové pokoje a ani v nich nebudete trpět nedostatkem místa. Pokoje jsou dobově vybavené, proto nečekejte luxus, ale palandy jako v kasárnách a dobové doplňky, jako CRT televize nebo děsivé plyšáky.

Stejně tak je nutné počítat i s nižší teplotou, než jste zvyklí. V krytu je celoročně udržovaná teplota okolo 14 stupňů, přičemž ubytovací prostory jsou lehce vyhřívány. I tak jsme přes noc radši do dobových spacáků vlezli i s dodatečnou vrstvou oblečení. Nepočítejte ani s telefonním signálem, ten by bylo do podzemí obtížné dostat, Wi-Fi signál je ale rozveden po celém bunkru.

Nutno ovšem říci, že nepohodlí zde rozhodně nezažijete. Pokud opomenu teplotu, postele jsou poměrně pohodlné a až na hučící ventilaci vzduchotechniky zde nic neruší klidný spánek. Až nad ránem na pokoj proniká život na chodbách bunkru, od kterých nejsou pokoje příliš izolované.

Na pokoji se samozřejmě nenachází koupelna, ty jsou společné, ale dobře udržované. Zážitek z přenocování v bunkru je umocněn i dobovou výzdobou na chodbách. Různě se zde povalují záchranářská nosítka, na zdech najdeme nástěnky v dobovém stylu nebo bedny, které vypadají jako čerstvě vytažené z muničního skladu.

Po ránu nás čekala i výborná dobová snídaně. Opět, nepředstavujte si klasickou hotelovou snídani a čerstvá vajíčka se slaninou - tady se vrátíte zpět na školu v přírodě. Nechybí ale instantní káva, čaj nebo domácí pomazánky včetně výborné vajíčkové. Jako sladkou tečku jsme ochutnali i vynikající perník, po kterém se nám sbíhají sliny ještě teď, když si na něj vzpomeneme.

Do Brna jsme vyrazili z Brd, kde jsme strávili předchozí noc v radiostanici. Museli jsme tedy překonat takřka 300 kilometrů s už skoro vybitou Cuprou Raval, která by měla být v první řadě skvělý městský elektromobil. Jaká ale bude realita při cestách po Česku? Bude 52kWh baterie stačit aspoň na těch 200 dálničních kilometrů?

Nabíjení je díky poměrně ploché nabíjecí křivce dobré, jak už jsem zmiňoval v článku o radiostanici. Mnohem více překvapující je ale dojezd, který těží z vynikající spotřeby. Ta se na naší cestě pohybovala při dodržování dálničních rychlostních limitů okolo 18 kWh na sto kilometrů, což Raval řadí mezi premianty v dálniční spotřebě.

Není tak problém dojet do Brna do bunkru (nebo kamkoliv jinam) na jedno nabíjení, které jsme podnikli na velkém rychlonabíjecím hubu ČEZu v Praze. Na dálnici je pak Raval jako doma, protože i přes zaměření na dostupnost jde o velmi dospělé auto, které je i ve vyšších rychlostech stabilní a dobře odhlučněné. Potěší i výbornými asistenčními systémy včetně adaptivního tempomatu, který umí zastavit na červenou.

V Brně, které je v současnosti nedobytné díky „skvělé” koordinaci uzavírek a oprav, jsme navíc ocenili i výborný rejd malého vozu. V kombinaci s kamerovým systémem, který vidí kolem celého auta, je parkování ve městě jednoduché, byť auto umí parkovat i samo. Více se ale o Ravalu dozvíte v testu na webu Autosalon.tv, kde jsme jej probrali dopodrobna.

Zdroj: autorský text