Kam rozhodně zavítat v okolí Bovce: Slovinsko je prostě nádherné, příroda zde kouzlí

Vyrazit do Bovce bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy v mém cestovatelském životě udělal. Slovinské Julské Alpy mě lákaly už delší dobu, ale netušil jsem, jak úžasné poklady tahle oblast skrývá. Hned první den jsem pochopil, proč si tolik lidí Soču a její okolí zamilovalo.

Když jsem poprvé spatřil Soču, zůstal jsem jen stát a koukat. Ta barva! Smaragdová voda protékající mezi horami působila skoro až nereálně. Jako by ji někdo nabarvil. Prošel jsem podél řeky několik kilometrů a zastavoval na každém kroku – tak nádherné výhledy jsem dlouho neviděl. Na některých místech jsem jen sundal boty a brodil se mělkou vodou. A pokud máte rádi adrenalin, určitě zkuste rafting. Ani já jsem nakonec neodolal a byl to zážitek na celý život.

Velika korita Soče mě překvapila svou divokostí. Hluboký kaňon s tyrkysovou vodou, která se prudce valila mezi skalními stěnami – byl to pohled, co mi vyrazil dech. Někteří odvážlivci se tady dokonce koupali, ale já si na to netroufl, protože je voda příliš ledová. Přesto jsem si procházku kolem kaňonu maximálně užil a fotky, které jsem tam pořídil, mluví za vše.

O Šunikově vodním háji jsem slyšel od místních vícekrát. Měli pravdu – opět je to jako vstoupit do jiného světa. Malé vodopády, průzračné potůčky a tůňky, všude kolem stíny stromů a zurčení vody. Chvílemi jsem si připadal jako v nějaké fantasy knize. Sedl jsem si na kámen u jednoho z potůčků, zavřel oči a jen poslouchal. Takový klid jsem snad ještě nezažil…

Teď trochu krok do historie. Cestou do Kobaridu jsem narazil na starý Napoleonův most. Hned mě zaujal svou jednoduchou elegancí a pohledem na řeku, která pod ním protékala. Když jsem si přečetl, že most pochází z napoleonských dob a sloužil i během první světové války, dostal pro mě úplně jiný význam. Stál jsem tam dlouho a přemýšlel o tom, kolik příběhů tenhle most asi pamatuje.

Slap Virje mi doporučili jako méně známý, ale nádherný vodopád. A měli pravdu! Jakmile jsem k němu dorazil, měl jsem pocit, že jsem objevil něco tajného. Vodopád padá do malé tůňky obklopené zelení a všechno tam působí tak uklidňujícím dojmem, že jsem tam zůstal snad hodinu. Voda byla ledová, ale tentokrát mě to nezastavilo. Ponořit se do ní byl osvěžující zážitek, na který jen tak nezapomenu.

Vodopád Kozjak mě zas a opět úplně dostal. Už cesta k němu byla dobrodružství – dřevěné lávky, malé mosty, úzké chodníčky. A pak se před vámi otevře prostor, kde voda padá do temně zelené tůně mezi vysokými skalami. Místo působí tajemně a klidně zároveň. Kdybych měl vybrat nějaký konkrétní vodopád, který byl jako z pohádky, byl by to rozhodně Kozjak.

Tolminska korita byla zase úplně jiná. Divoká a trochu strašidelná, hlavně díky úzkým skalním stěnám a zvláštním útvarům, jako je obří „Medvědí hlava“. Procházet soutěskou je zážitek, který si budete pamatovat. Cítil jsem tu sílu přírody, která tady formovala skály po tisíce let. Bylo to prostě fascinující.

Jízda serpentinami na Vršič byla adrenalin sama o sobě, především díky sněhu. Ale ty dechberoucí výhledy! Jakmile jsem dorazil na vrchol, měl jsem pocit, že se celý svět otevřel přede mnou. Hory, údolí, nekonečná obloha. Sedl jsem si na kámen a jen si užíval tu nádheru. Pokud máte rádi hory, Vršič prostě musíte zažít.

A to nejlepší samozřejmě nakonec. Místo, kde se natáčel Princ Kaspian z Narnie. Místní mě nasměrovali k lokalitě, kde se objevila řeka Soča ve filmu. Hned jsem pochopil, proč si ji filmaři vybrali – to místo má magickou atmosféru. Stál jsem tam, díval se na krajinu a představoval si, jak tam pochodují filmové postavy. Byla to neuvěřitelná podívaná, stejně jako celý zbytek mé cesty za dobrodružstvím.

Bovec a jeho okolí na mě zapůsobily jako žádné jiné místo. Všechno je tam tak blízko, a přitom tak různorodé. Pokud hledáte místo, které vás pohltí svou nádherou a klidem, Bovec je pro vás to pravé. A já vím už teď jedno – určitě se sem ještě někdy vrátím.

Zdroj: autorský text