Malý motovýlet do ještě menšího domku aneb přes šumavský tiny house na rozhlednu Boubín a zpět

V dubnu 2023 jsem se rozhodl vyrazit na mou oblíbenou Šumavu. Silnice a příroda jsou tam úžasné. A jelikož jsem už delší dobu měl v plánu vyzkoušet nějaký tiny house (moderní malý soběstačný domeček), obě věci jsem spojil, objednal ubytování a těšil se.

V pátek před polednem jsem sbalil vše na motorku a vyrazil po okreskách směr Šumava. Do itineráře jsem přidal jednu lákavou zajímavost - Stádlecký řetězový most. Dojel jsem k němu po druhé hodině odpoledne a nelitoval. Stavba je zajímavá i svou historií. Původně tento most od roku 1848 překlenoval Vltavu u Podolska, pak v roce 1959 byl jako Podolský most prohlášen národní technickou památkou a následně byl v letech 1971–1975 postupně rozebrán a přemístěn na dnešní místo na Lužnici. Provoz je zde malý, takže je možné pořídit si nerušeně a kdekoli hezkou fotku, v klidu pročíst informační cedule a příjemným bonusem jsou i pohodlná parkovací místa na obou koncích mostu.

Po obhlédnutí této unikátní evropské stavby jsem po příjemných okreskách pokračoval v cestě a s jednou pauzou na benzince dorazil po páté hodině na místo ubytování. Chvíli mi trvalo ho najít, což ale není na škodu, protože smyslem místa je mít klid a nerušeně si užívat prostředí uprostřed lesů a luk. 

Domeček mě velice mile překvapil. Velikostí odpovídá maringotce na podvozku, ale uvnitř člověk najde opravdu vše, co by mohl potřebovat. Velkou postel s úžasným výhledem, gauč, vybavenou kuchyňku a koupelnu se sprchovým koutem. Prostě nádhera, stačí se podívat do galerie na fotky.

Potřeboval jsem nakoupit nějaké zásoby, tak jsem rychle vybalil a vyrazil do nejbližšího velkého města, kterým je Frymburk. Zde najdete Coop a Potraviny. Obě prodejny bohužel zavírají v 18 hodin. A jelikož bylo pár minut po šesté, měl jsem smůlu. Naštěstí jsem o kousek dál objevil vietnamský supermarket s otvíračkou do 20 hodin, ten mě zachránil. Po návratu byl čas nasekat dřevo a na terase v grilu rozdělat oheň. Uvnitř domku je sice moderní plně vybavená kuchyně, ale oheň má své kouzlo, což mi asi všichni potvrdí. Opekl jsem si dva špekáčky, otevřel pivo a vychutnával úžasný výhled na krajinu a západ slunce. V noci bylo jasno a vzhledem k tomu, že v blízkosti není žádné město, byly nádherně vidět hvězdy.

Ráno jsem po sedmé vstal a vychutnal si snídani venku na sluníčku v příjemných 15 °C. Naprosto úžasná pohoda a relax. Po snídani jsem se nachystal a vyrazil k dnešnímu cíli, což byla rozhledna Boubín v Boubínském pralese. Dojel jsem, až kam to šlo. Trochu mě překvapil sníh kolem cesty. Zamkl jsem helmu k motorce a vyrazil po cestě k vrcholu.

Postupně začalo přibývat jak sněhu, tak českých turistů. Výstup mi dal pěkně zabrat a blízko pod rozhlednou se cesta změnila ze sněhu na hluboké bláto, což většina návštěvníků v teniskách nenesla moc dobře. V jednu hodinu jsem vítězně dorazil až k rozhledně, kde to vypadalo jak na Václaváku. Inu, není se čemu divit, jedná se o známé turistické místo. Vstup turniketem na rozhlednu stál 50 Kč a je možnost platit kartou, nebo hotově. Je tu ale jen automat bez obsluhy a ne každému se platba dařila. Počítejte tedy případně s malým zdržením. 

Výstup po schodech na vrchol je krátký a rozhled byl díky jasnému počasí parádní. Nicméně plošina je malá a návštěvnost velká, tak jsem po několika málo minutách vyrazil dolů k motorce. Cesta na rozhlednu a zpět mi zabrala asi 2,5 hodiny a dostal jsem hlad. Přesunul jsem se o několik kilometrů do města Vimperk a dal si výbornou pizzu. Po obědě a lehkém odpočinku jsem nakoupil v místním Lidlu. Ten den už jsem toho měl dost, ozývala se únava, takže návrat na tiny house byla jasná volba. To už bylo šest večer, a tak jsem si rozdělal oheň a připravil zapečený hermelín. Při večeři mi opět dělal společnost klidný les, užíval jsem si krásný výhled do okolní přírody i na stádo pasoucích se kraviček v dálce. V noci se bohužel zatáhlo, a tak hvězdy tentokrát vidět nebyly.

V neděli jsem vstával po sedmé hodině pro změnu do mírně zamračeného dne. V klidu jsem posnídal, naposledy si užil výhled do krajiny, zabalil, zamkl, rozloučil se s domečkem a vyrazil. Cestou se začalo zatahovat, tak jsem pro jistotu zastavil a oblékl nepromokavou kombinézu. Sprchlo jen mírně, ale z mokré silnice šplíchalo vody až až, nepromok se hodil! Až kolem 11. hodiny jsem ho po natankování na benzince sundal. Poslední zastávku jsem věnoval obědu a ve dvě hodiny jsem již parkoval v Praze v garáži.

Tohle byl rozhodně jeden z nejlepších výletů, které jsem kdy zažil a víkend v Tiny house Martinka můžu rozhodně doporučit. Skvěle jsem se vyspal, odpočinul si a parádně užil přírodu kolem. K tomu nádherné šumavské silnice a naprostá spokojenost.