Beskydy v sedle aneb na motorce za Radegastem a Stezkou Valašska

S kamarádkou jsme se rozhodli vyrazit na motovýlet do Beskyd. Ani jeden jsme tam nikdy nebyli a pro Elišku to byl první velký výlet na motorce. Hlavní cíl byla Stezka Valašska. Oba jsme již navštívili stezky v korunách stromů v Krkonoších a na Lipně, tak jsme byli na tuto moravskou zvědaví. Nabalili jsme motorky na víkend a v pátek 25. srpna ráno jsme vyrazili. 

Cestu jsme zvolili samozřejmě mimo dálnice, po okreskách a po cestě jsem naplánoval dvě zajímavosti, ať to není jen jízda. První z nich byla Zemská hranice mezi Čechami a Moravou. Místního tvůrce před několika lety zaujal historický hraniční kámen, který na okraji lesa u Sirákova označil místo, kde krajinu dělila hranice Čech a Moravy. V roce 2013 zde bylo vybudováno odpočinkové místo a zasazena památeční lípa. Rozhodně to je krásné místo, které stojí za zastávku. Ať při cestě na motorce, autem, nebo na kole.

Nasedli jsme a pokračovali dál. V jednu hodinu jsme zastavili na tankování a benzínkový oběd v podobě bagety a energeťáku a přesunuli se kousek nad Brno k rozhledně Žernovník. Odložili jsme helmy a bundy na zaparkované motorky a za velkého horka se vydali pěšky asi 500 metrů k rozhledně. Ta není nijak extra vysoká, ale je zajímavá tím, že je to dřevostavba postavená na původním kamenném vodojemu, který využívá jako základy. Nahoru vede 63 schodů a rozhled je odtud moc hezký na všechny strany. Po návratu ke strojům jsme se vydali směr Beskydy a naše víkendové ubytování. To nám poskytla Roubenka Bílá, která leží asi 6km od slovenských hranic v krásné zalesněné oblasti. 

V rychlosti jsme vybalili a vyrazili na nákup do blízkého Frýdlantu nad Ostravicí po jedné z nejkrásnějších silnic, které v ČR jsou. Silnice č.56, která vede lesem kolem vodní nádrže Šance, je naprosto skvělá. Krásný povrch, úžasné táhlé zatáčky, široká silnice – prostě nirvána nejen pro motorkáře. Nakoupili jsme pivo a hermelín s chlebem a vyrazili zpět. Po návratu jsme si rozdělali oheň a dali si z nakoupených zásob výbornou večeři. 

Další den ráno jsme posnídali a v 9 hodin vyrazili k dnešnímu prvnímu cíli – Stezka Valašska. Cestou jsme si užili hezké zatáčky a motorky nechali na placeném parkovišti. Pěšky jsme vyrazili ke stezce a vzhledem k cestě neustále do kopce a horku to dalo trochu zabrat. Ale s tím musí člověk počítat. Odměnou nám byl parádní výhled do okolí na vrcholu. Mají zde i skleněnou vyhlídku, kde se můžete vyfotit a fotku stáhnout na webu stezky. 

Po cestě dolů Eliška trvala na tom, že se podíváme na sochu místního boha Radegasta. Což bylo asi 2 km pěšky opět do kopce. Když jsme dorazili na místo, tak jsem byl zklamán. Hned u sochy stánek s občerstvením a hromada lidí. Trochu jsem si připadal jak v Praze před Orlojem… Nicméně na obzoru se začali objevovat černé mraky a předpověď slibovala déšť. Rychle jsme tedy vyrazili zpět ke strojům a stihli to akorát, když začalo kapat. Na nic nečekáme a rovnou oblékáme nepromokavé kombinézy. Dále jsme dnes měli v plánu okružní kolečko směr na sever a přes Polsko a Slovensko zpět. Nicméně příroda měla jiné plány a spustila déšť na plno. Vyhledali jsme tedy úkryt na benzínce v Horní Bečvě, kde už stály další tři motorky. 

Jelikož bylo půl jedné, využili jsme zastávku k menšímu obědu a po vyjasnění zase vyrazili na cestu. Postupně přestalo úplně pršet a ve Frýdku-Místku přišel čas na sundání nepromoků. Po další krátké cestě jsme překročili hranice do polského města Těšín. Zde nás brzy překvapila stojící kolona aut o délce několika kilometrů. Nehodlali jsme v ní čekat a pomalu po středové čáře pokračovali dál. Kolem silnice se začali objevovat polámané větve stromů a rozvodněné potoky. Po chvíli jsme už viděli několik hasičských aut a dost polských hasičů odklízejících hromady bahna ze silnice. Předchozí bouřka, kterou jsme přečkávali na české benzínce, tady byla očividně o dost silnější a způsobila sesuv půdy. Naštěstí jsme rychle projeli a mohli si dále užívat polské okresky. Cesta i výhledy byli fajn. Před hranicí se Slovenskem byla menší pauza na benzínce. 

Za hranicemi nás dále cesta vedla přes obce Čierne a Čadca. Potřeboval jsem natankovat, ale až třetí benzínka byla otevřená. K ní jsem už dojel snad na výpary. Odtud už na hranice a před osmou večer jsme dorazili zpátky na ubytování do Roubenky. Polsko-slovenský okruh měl být původně delší, ale zmohla nás únava z výšlapu na stezku a zdržel déšť. Nicméně i tak to byl skvělý malý výlet po okolních státech. Bohužel díky dešti bylo mokré dřevo, takže náš plán na večeři u ohně vzal rychle za své.

V neděli nastal čas se sbalit a vyrazit k domovu. Navěsili jsme tedy opět vše na své stroje a po desáté hodině vyrazili. Zvolili jsme severnější trasu oproti cestě tam. Samozřejmě opět mimo dálnice. Před Lipníkem nad Bečvou jsme udělali zastávku u Jezernického viaduktu, krásné místo. Dále přes Olomouc, kde byla kvalita asfaltu tragická. Byl už také znát nedělní provoz, kdy se všichni vrací z víkendu domů. Obloha se v dáli opět začala zatahovat, tak jsme ve dvě hodiny v Litomyšli opět radši oblékli nepromoky. Akorát včas, protože po pár kilometrech začlo pršet. A déšť nás provázel prakticky až do Prahy. Do garáže jsem dorazil po šesté hodině.

Celkově to byl docela náročný a únavný výlet, ale rozhodně jsme si ho užili na 100 % a poznali krásná místa naší republiky. Celkem najeto 1 099km.