K přespání i převozu nákladů: Šest předrevolučních kombíků značky Škoda, které psaly historii
Škoda 1101/1102 STW
Populárním a dodnes používaným názvem „tudor“, třebaže ve verzi kombi není nic nesmyslnějšího. Ovšem zvyk se ujal – zejména proto, že premiérové exempláře měly opravdu uzavřenou dvoudveřovou karosérii. I když později výrobce začal dodávat mnoho různých provedení, „tudor“ už vozidlu zůstal dodnes, přestože od doby jeho debutu letos uplynulo už 80 let!
Tento ve své době nesmírně oblíbený a mnohdy ještě i v 80. letech provozovaný vůz vznikl už za války jako pokračovatel známé řady Popular. Měl se jmenovat Popular 1101, ale později se tento název zkrátil na nevýrazné čtyřciferné označení – a to už na nějaký ten rok škodovkám zůstalo.
Motorizaci představoval osvědčený škodovácký čtyřválec 1100 cm3 s výkonem 32 koní, design byl samozřejmě poplatný době vzniku, jednalo se tedy o polopontonovou karosérii s výraznými předními blatníky, orientovanou na panující automobilovou módu, zejména ve Spojených státech. Karosérie byla ovšem ještě smíšené koncepce, tedy s dřevěnou kostrou a připevněnými panely z ocelového plechu. Toto řešení bylo zdlouhavé a pracné, ale výrobce neměl možnost v krátké době a obtížných těsně poválečných podmínkách přijít s nejmodernějším trendem celoocelových karosérií.
Ke konci roku 1946 začala v detašovaných provozech nabíhat stavba užitkových verzí, tedy především ambulancí, velmi potřebných dodávek a také běžných třídveřových kombíků. Kromě zcela oplechované karosérie vznikaly i exempláře stw ve stylu amerických „woodies“, tedy s dřevěnými obklady zadní části. Kombík měl sklopné zadní sedadlo, umožňující přepravu rozměrných věcí.
V roce 1949 přišla premiéra mírně upravené Škody 1102, ale kombíky se stavěly i nadále většinou v podobě 1101. Podle dostupných údajů počet stw 1102 jen lehce překročil dvě stovky. V době konce výroby tohoto modelu už byl připravený velký a moderní nástupce.
Škoda 1200/1201 STW
V dubnu 1952 se za velké pozornosti občanů i tisku prezentoval nástupce řady 1102, klasicky barokně tvarovaná 1200. Do vínku dostala celoocelovou karosérii, čímž byl daný předpoklad zlevnění výroby (ovšem nikoliv prodejní ceny) a zvýšení produkovaného množství (nikoliv ovšem k výhodě spotřebitelů, ale především exportu).
Pod zaoblenou kapotou pracoval mírně upravený a převrtaný čtyřválec s objemem 1220 cm3 a výkonem 36 koní. Při pohledu na plně obsazený a poměrně velký vůz se neubráníme dojmu, že by motoru prospěla desítka koní navíc. V době výroby už sice existoval prototypový motor 1500 cm3, ale byla jím osazená jen malá zkušební série.
Tyto škodovky se poprvé vyráběly ve dvou provedeních kombiverzí: ta delší byla určená pro sanitku, kratší pro dodávkovou karosérii a stw. Obě posledně jmenované se lišily zaplechováním bočních oken a vnitřní výbavou. Škoda 1200 měla v prvním provedení mechanické ukazatele směru, tzv. „mávátka“, která byla později nahrazována obvyklými blikači. Kuriozitu představovala pouhá čtveřice dveří, tedy na levé straně po směru jízdy jedny, na pravé straně dvoje.
V roce 1955 přišel do výroby model 1201 a dodával se se stejnými druhy karosérií. Jeho kombiverze se spolu s dalšími užitkovými provedeními montovala v pobočném závodu Vrchlabí. Snad jen dodáme, že kombík má druhou řadu sedadel a bohatě dimenzovaný užitný prostor. Řada 1201 odešla do historie až v roce 1961, kdy už roli rodinného vozidla (pokud se jej majiteli podařilo sehnat) převzaly modely Octavia včetně jejich variant.
Škoda Octavia Combi
Když na konci padesátých let vyjela elegantní Octavia ve dvoudveřovém základním provedení, měla už továrna připravenou její verzi kombi. V plánu se s podobnou karosérií počítalo i u řady 440 (také s dalšími užitkovými variantami, jezdil například prototyp pick-upu), ale nic do série nešlo.
Naproti tomu Octavia Combi nabídla aktivním rodinám vše, co její členové potřebovali: čtyřmístný interiér, slušnou úroveň zpracování, dobře přístupný zavazadelník, ovšem zároveň jen dvoje boční a jedny zadní dveře.
Octavia Combi, dodávaná od roku 1961, měla pod kapotou standardní čtyřválec 1220 cm3 s výkonem 47 koní, který dovolil maximálku 115 km/h, trvalá rychlost se pohybovala mezi 80 a 90 km/h.
Tento model byl několikrát označen jako výběhový, ale pokaždé se ve výrobě udržel, protože nová řada 1000 MB nemohla nabídnout odpovídající náhradu, 1203 byla vozidlem zcela jiné kategorie a 1202 STW mířila spíše mezi pracovní a služební. Proto se v roce 1967 kombík podrobil lehkému faceliftu – ovšem necháváme na každém, zda se mu lichoběžníková maska chladiče a později i koncové svítilny z řady 100/110 líbí.
Octavia Combi odešla do historie na samém sklonku roku 1971 po více než padesáti tisících vyrobených jednotek…
Škoda 1202 STW
Klasika mezi škodováckými kombíky a poslední značkový stw – to je 1202 STW, následný model řady 1201 STW, v přípravě od druhé poloviny 50. let. Představoval větší variantu Octavie Combi a vyráběl se v provedení stw, dodávka, pohřební speciál, ambulance a pick-up.
Je zajímavé, že tento prostorný a nenáročný kombík vlastně vznikl náhradou za značně zpožděný velkoprostorový model (budoucí Škoda 1203). Ten byl ve vývoji od poloviny dekády, ale do premiéry měl ještě daleko.
1202 STW těžil z prostornější karosérie, řidič měl díky panoramatickému přednímu oknu i lepší výhled z vozu. Lůžkovou úpravou disponovaly jen některé modely, zejména DeLuxe. Majitelé standardních verzí si většinou pořizovali amatérské plánky či se obraceli na brannou organizaci Svazarm. Nevýhodou vozu byla omezená dynamika a hlučnost i rezonování karosérie.
Škoda 1202 STW se prodávala nejen v síti Mototechny, ale od poloviny šedesátých let i v Tuzexu, kde byla k dodání téměř okamžitě.
Za dobu výroby mezi lety 1961 a 1973 spatřilo světlo světa přes šedesát tisíc exemplářů všech provedení.
Škoda 1000 MB Combi/Škoda 990
Přesuneme se do míst, kde kralovalo přísně střežené hájemství vývojových dílen.
Když se rodil projekt NOV (budoucí Škoda 1000 MB), zkoušely se různé druhy karosérií, které mohla nabídnout konfigurace s motorem vzadu a pohonem zadních kol. Nebylo jich ostatně mnoho a ještě méně se dostalo do realizace. Důvodem byl jednak spěch a omezené možnosti vývoje, jednak skutečnost, že motor vzadu nenabízí příliš prostoru k vývoji užitkových a skutečně rodinných vozidel.
Přesto se o to tým vývojářů pokusil: faktem je, že jeden vůz z padesátikusové předsérie utrpěl poškození při autonehodě a posloužil ke stavbě netradičně řešeného stw. Konstruktéři ve snaze zvětšit zavazadelník použili stranově skloněný základní čtyřválec litrového objemu.
Vznikl zajímavý prototyp – z bočního pohledu v zadní části střechy lehce nesouměrný – ale bylo jasné, že v případě uvedení do výroby by karosérie musela být ještě mírně upravena. Ale ke schválení zajímavého modelu s velkým zavazadelníkem vzadu a menším vpředu nikdy nedošlo.
V roce 1963 se prototyp dostal do zkoušek a ihned se ukázalo, že se nedostatečně chlazený agregát pod krytem přehřívá. Navíc nebylo jisté, zda by továrna mohla zajistit plynulou a dostatečně vysokou produkci. Projekt šel k ledu, raritní kombík naštěstí nebyl odprodaný soukromé osobě (jak se u prototypů bohužel často stávalo) a zachoval se do dnešních dnů. Jen o něm nesměl nikdo vědět – ještě dlouho po premiéře se jeho fotografie nesměla objevit ani v motoristickém periodiku…
Škoda Forman a další deriváty
Škoda Forman názvem evokuje někdejší postavy vozků, sedících na kozlíku těžkých nákladních povozů s animálním zápřahem. Zřejmě tedy způsob, jak zákazníkovi sdělit, že kombík, odvozený od nové Škody Favorit, zvládne přesně totéž, navíc rychleji, snáze a elegantněji.
Forman vychází ze Škody Favorit, která po dlouhých porodních bolestech, množství odmítnutých návrhů a za přispění zahraničního stylistického studia vyjela na svou podzimní premiéru v roce 1987. S označením 785 byl kombík zahrnutý do původního plánu typového portfolia, které mělo zahrnovat hatchback, sedan, kupé a kombi. Do série se dostalo jen první a poslední provedení.
Škoda Forman byla připravená již v době premiéry Favoritu, ale do výroby šla až v době velkých politických a hospodářských změn – v roce 1990. Nabídla prostornější interiér a variabilní zavazadelník (v porovnání s Favoritem).
Pod kapotou se nachází sériový čtyřválec 1290 cm3, původně karburační, později se vstřikováním paliva, s výkonem 55 (později 68) koní. Plně obsazené vozidlo mohlo v závislosti na výkonovém stupni vyvinout rychlost 140 a 150 km/h.
Od Formanu odvodil výrobce dvě další modifikace, mající základ v karosérii stw. Jedná se o Praktik, zajímavou a užitečnou pětidveřovou dodávku. Další alternativou je Forman Plus se zvýšeným plastovým krytem střechy a délkou, odpovídající běžnému kombíku.
Škodovka se snažila pravidelně obohacovat svou nepříliš rozsáhlou nabídku i užitkovými modifikacemi. Skutečnost, že se to od šedesátých let dařilo jen velmi výjimečně, spadá na vrub nešťastně (z dlouhodobého pohledu) zvolené unifikované koncepce, podle níž musela až do přelomu osmdesátých a devadesátých let stavět jen omezeně využitelné modely.
Pozdější čas ovšem vše napravil, takže už v devadesátých letech mohli zájemci o kombík vybírat z mnoha typů a druhů vozidel s okřídleným šípem ve znaku…
Zdroj: archiv autora, Škoda Auto