Sillamäe: Tajné sovětské město, které neexistovalo, ale přesto bylo plné uranu a KGB

Když se řekne Estonsko, většina lidí si představí Tallinn, sauny a přírodu. Jenže Estonsko má i svou temnou minulost, a pokud hledáte místo, kde se ještě před pár desítkami let nesmělo ani zastavit bez povolení, vydáte se do Sillamäe.

Tohle tajné sovětské město dlouhá léta neexistovalo na mapách, protože se zde těžil a zpracovával uran pro sovětský jaderný program. Přístup sem měli jen prověření vědci, technici a vojáci, zatímco běžní Estonci mohli jen hádat, co se za ostnatými dráty vlastně děje.

My jsme se do Sillamäe vypravili v zimě v rámci natáčení Fotra na tripu, 9. řady s podtitulem Okolo Baltu a i když dnes už není obehnáno ploty s ozbrojenými strážemi, pocit tajemství, studené války a KGB atmosféry tu pořád dýchá z každého rohu.

Sillamäe bylo založeno jako malé lázeňské město už v 19. století, ale všechno se změnilo po druhé světové válce, když tu Sověti objevili bohaté zásoby uranové rudy. A tak vzniklo jedno z nejpřísněji střežených měst Sovětského svazu.

V roce 1947 tu Sověti otevřeli tajnou továrnu na zpracování uranu. Do města se přestěhovali vědci a technici, ale také sovětští političtí vězni, kteří pracovali v dolech. Až do konce 80. let nebylo Sillamäe na žádné mapě – pokud jste se sem chtěli dostat, potřebovali jste speciální povolení.

Všechny dopisy odesílané z města procházely cenzurou – žádné „pozdravy z dovolené u moře“ se nekonaly.

A nejlepší na tom všem? Lidé, kteří tu žili, měli často lepší podmínky než zbytek Estonska. Díky tomu, že Sověti potřebovali udržet vědce a techniky spokojené, bylo Sillamäe luxusním městem, se širokými ulicemi, krásnými budovami ve stylu stalinské architektury a lepším zásobováním než ve zbytku země.

I když dnes už město není přísně střeženou zónou, pořád má autentickou atmosféru studené války. Co tedy vidět a zažít?

Pokud jste viděli staré fotky Moskvy nebo Petrohradu z 50. let, v Sillamäe se budete cítit jako ve stroji času. Široké bulváry, honosné sovětské budovy a socialistický realismus na každém rohu.

Hlavní náměstí vypadá přesně tak, jak si ho Sověti vysnili, pompézní a velkolepé, jen Lenin už chybí.

Ačkoliv uranové doly už nefungují, jejich stopy jsou stále viditelné. V okolí Sillamäe najdete opuštěné průmyslové haly, staré tovární komplexy a masivní skládky toxického odpadu, který Sověti jednoduše nahrnuli do moře.

Legenda říká, že v některých částech města stále najdete stopy zvýšené radiace. Ale pokud vám po návštěvě začne světélkovat kůže, raději se nevracejte…

Jestli vás zajímá, jak se ve městě, které oficiálně neexistovalo, žilo, musíte do místního muzea. Najdete tu dobové fotky, staré mapy a exponáty ze sovětské éry včetně příběhů o tom, jak se tajná města snažila udržet v naprostém utajení.

Nejlepší kousek? Originální průkazy, které museli obyvatelé mít, aby se vůbec dostali ven.

Sillamäe má nečekaně malebné pobřeží, dlouhou pláž, klidné moře a překvapivě čistý vzduch (když si odmyslíte všechny ty sovětské chemičky). Ale pod povrchem se skrývá jeden z největších ekologických problémů Estonska.

V dobách SSSR Sověti jednoduše vyhazovali toxický odpad do moře. Dodnes jsou na dně Baltského moře sudy s chemikáliemi, které nikdo neví, kdy začnou prosakovat. Pokud si tedy chcete zaplavat, možná si to dvakrát rozmyslete.

Jestli chcete vidět Estonsko z úplně jiné perspektivy, Sillamäe vás dostane. Město, které nesmělo existovat, jeho tajemství, sovětská minulost a podivná nostalgie za něčím, co bylo kdysi supertajné – tohle místo rozhodně není jen další zapomenutá díra na mapě.

A kdo ví? Možná si domů odvezete nejen fotky, ale i trochu té sovětské radiace zdarma.

Zdroj: autorský text