Kurská kosa: Tajemný písečný ráj mezi Litvou a Ruskem, kde se rodí jantary a mizí vesnice

Sto kilometrů dlouhý pruh písku mezi Baltským mořem a Kurským zálivem, který je tak unikátní, že ho zapsali na seznam UNESCO. My jsme se tam vydali v zimě v rámci natáčení Fotra na tripu, 9. řady Kolem Baltu, a i když by se mohlo zdát, že v zimě na písečné duny není ten správný čas, opak byl pravdou. Tohle místo vás totiž vtáhne za jakéhokoliv počasí.

Ať už se sem vydáte v létě kvůli nekonečným plážím, tajemnému pohybu dun a jantarům, které moře vyplavuje na břeh, nebo v zimě, kdy písek zasypává sníh a atmosféra je téměř magická, Kurská kosa vás dostane.

Představte si 100 kilometrů dlouhý a 2–4 kilometry široký písečný ostrov, který neustále mění svůj tvar. Větry a moře si s ním hrají jako s hromádkou písku na dětském hřišti. Před staletími tu stály vesnice, které doslova zmizely pod pohybujícími se dunami.

Jedním z nejlepších příkladů je Vesnice Agila, která se ve 14. století nacházela v centrální části kosy, ale pak ji doslova pohřbila pohybující se duna. Obyvatelé se pokusili vesnici přesunout, ale během následujících desetiletí se znovu a znovu dostávala pod útok písku, až nakonec zmizela úplně.

Kurská kosa je dodnes místem, kde písek neustále požírá a tvoří krajinu, což znamená, že se některé části kosy mohou během desetiletí proměnit k nepoznání.

Kurská kosa je rozdělena na dvě části – severní patří Litvě, jižní Rusku (Kaliningradská oblast). Hranice mezi oběma částmi je dnes přísně střežená, což znamená, že pokud chcete projet celou kosu, potřebujete ruské vízum.

Když se procházíte po plážích Kurské kosy, možná šlápnete na něco cennějšího než mušle. Baltický jantar je tady doslova všude. Moře ho vyplavuje na břeh, a pokud víte, kdy a kde hledat, můžete si najít svůj vlastní kousek pravěkého zlata.

Nejlepší čas na sbírání jantaru je po bouřce, kdy vlny vyplaví nejvíce kousků. Místní tvrdí, že když jdete za svítání s baterkou a hledáte žlutavě zářící kamínky ve vlhkém písku, máte největší šanci uspět.

V ruské části Kaliningradské oblasti se nachází největší jantarný důl na světě, kde se těží jantar ve velkém. Tady se vyrábí i slavná Jantarová komnata, kterou nacisté ukradli a dodnes se hledá.

Pokud chcete na Kurské kose zůstat déle než jen na jednodenní výlet, máte několik možností. V litevské části, především kolem Nidy, najdete širokou škálu ubytování – od luxusních hotelů a designových penzionů až po útulné apartmány a rodinné guesthousy. Ceny v hlavní sezoně (červen–srpen) se pohybují od 50 do 150 eur za noc, ale v zimě je ubytování výrazně levnější.

Pokud preferujete kempování, na Kurské kose je několik oficiálních kempů, které nabízí místa pro stany i karavany. Nejznámější je Kemp Nida, kde najdete sociální zařízení, elektřinu a možnost grilování. V přírodních rezervacích je divoké kempování zakázané, ale mimo sezonu tu občas narazíte na dobrodruhy, kteří si postaví stan přímo mezi dunami.

V ruské části je nabídka ubytování skromnější. Hotely a penziony se soustředí hlavně kolem města Zelenogradsk, odkud se můžete na Kurskou kosu snadno dostat autem. Přespání přímo v ruské části kosy je možné, ale vyžaduje pečlivější plánování a předem schválené vízum.

Ať už si vyberete jakoukoli variantu, jedno je jisté – spát na Kurské kose znamená probudit se s výhledem, který jen tak někde nezažijete.

Ano! Kurská kosa je jedním z nejkrásnějších míst na Baltu. Písečné duny, tajemné lesy, jantarové poklady a dvě zcela odlišné tváře Litvy a Ruska dělají z tohoto místa skutečný cestovatelský klenot. My jsme tu byli v zimě, což dodalo krajině ještě větší mystiku – bílé duny, ledem pokryté pláže a úplné ticho, jaké zažijete málokde.

Jestli se sem chystáte, neváhejte. Jen si dejte pozor, ať vás nespolkne nějaká duna!

Zdroj: autorský text