Galerie: Dno vyschlého Orlíku ukazuje zapomenutou vodní elektrárnu i zbytky přestěhovaného mostu

Sucho je i v Česku pořád enormní a v řekách i přehradách je vody extrémně málo. Třeba takový Orlík je mnoho metrů pod normální úrovní, což z něj dělá zajímavou, i když trochu smutně působící atrakci. Turisté tak pořád mají možnost nahlédnout do míst, která jsou běžně hluboko pod vodou a která ukazují historii před napuštěním přehrady. Vody je totiž tak málo, že některá ramena vyschla úplně a Vltava se tu vrátila do svého původního koryta. My jsme se o tom nedávno přesvědčili při našich prvních jízdách (a kempování) se Škodou Peaq, ke které se vrátíme samostatným článkem.

Jedním z nejzajímavějších míst je okolí Podolského mostu. Pod jeho mohutným železobetonovým obloukem jsou teď dobře vidět pozůstatky mnohem staršího řetězového mostu, který přes Vltavu vedl od roku 1848. Když se začala plnit Orlická přehrada, unikátní stavba by skončila pod vodou, a proto byla v roce 1960 rozebrána.

Samotný most ale nezanikl. Jeho očíslované kamenné a ocelové části byly později znovu sestaveny přes Lužnici u Stádlce, kde stojí dodnes. Při současné nízké hladině Orlíku jsou ovšem pod Podolským mostem znovu vidět základy připomínající, kde přesně most původně stával, a to včetně silnice, která k němu vedla. Působí to trochu apokalypticky, protože místy jsou v okolí na hlíně položené různé lodě a hausbóty a větší výletní lodě na břehu smutně čekají, až se přehrada zase naplní. To se ale hned tak nestane. 

Ještě zajímavější podívanou jsme našli o kus dál u Doubravy. Z vody se tam vynořily rozsáhlé pozůstatky Nového Mlýna. Mlýn na tomto místě stával už před staletími, ve 20. letech minulého století ho získali Schwarzenbergové a později zde vznikla vodní elektrárna. Elektřinou zásobovala mimo jiné jejich pivovar v Protivíně a také okolní obce.

Po napuštění Orlíku elektrárna zmizela stejně jako řada dalších staveb v údolí Vltavy. Pod hladinou ale nezmizelo úplně všechno. Dnes se dá projít kolem odhalených betonových základů, původního náhonu a jezu. Při běžném stavu vody jsou přitom tato místa schovaná pod hladinou a člověk na lodi by jen těžko hádal, co všechno se pod ním nachází.

Aktuálně jsou převážně betonové pozůstatky elektrárny nejen dobře vidět, ale člověk se po nich může v pohodě projít. Voda totiž protéká jen relativně malou částí celé téhle konstrukce a vyšlapané pěšinky ve vzrostlé trávě naznačují, že se na tuhle zajímavost chodí lidé dívat celkem často. Místo leží přímo u malé chatové osady, takže je dobře přístupné. Stačí dojet do obce Doubrava a pak kousek po malé cestě k zákazu vjezdu. Odtamtud je to pár minut chůze k vodě. 

Bohužel to vypadá, že s návštěvou spěchat nemusíte, protože tenhle stav ještě nějakou dobu vydrží, přestože není plánovaný jako trvalý. V září se hladina Orlíku pohybovala kolem kóty 334,6 metru nad mořem, tedy zhruba 15 metrů pod svou horní hranicí. Povodí Vltavy už další vypouštění Orlíku omezilo a potřebný průtok do Vltavy začalo doplňovat také ze Slap, kde také začala hladina rychle klesat. Kdy se nádrž znovu výrazně naplní, dnes nikdo říci nemůže. Záleží především na srážkách a přítocích v dalších měsících. Pokud se hydrologická situace vrátí k normálu, hladina zase poroste. Do té doby ale budou místa, která jsme nafotili během našeho menšího výletu s novou Škodou, pořád přístupná. 

Zdroj: Autorský text, Povodí Vltavy