Osm praktických otázek o cestování v Koreji, které fanoušci poslali během livestreamu. Fotr odpovídá

Druhý korejský livestream je minulostí. Diváci opět poslali spoustu otázek, některé z nich byly z kategorie zábavných, další se týkaly SsangYongu Torres a několik z nich bylo ryze praktického charakteru. Rozhodli jsme se proto vybrat právě tyto praktické dotazy a připsat k nim odpovědi Fotra. Pokud se budete chystat do Koreje, nemusíte to nikde dohledávat.

Tyhle praktické otázky se týkají například komunikace bez možnosti použít angličtinu, objednávání v restauracích, mobilních dat nebo třeba nakupování. Takže, jdeme na to: 

„Přijdeš do kavárny, jdeš za obsluhou a řekneš, latte prosím, a oni tě odkážou na objednávkový displej, který určitě McDonald okopíroval tady v Koreji, protože ten je tady úplně všude. Kam přijdeš, tam je displej, přes který si objednáváš jídlo,“ vyprávěl při přenosu Fotr. 

„Samozřejmě na každým stole je displej. Žádný číšník nefunguje, je tam displej a ty si tam vybereš. Naštěstí jsou tam obrázky, vybereš jídlo a objednáš, a pak tam laboruješ, jak zaplatíš. Navíc musíš zadat telefonní číslo, protože když je to hotový, obsluha neřekne: pane, číslo 37. Ne, přijde ti SMS, což ale já si zase musím přeložit. Schválně se podívejme, co je v té smsce napsané: Menu je připravené, název obchodu Pinocchio café, menu je připraveno, čeká na vás u pultu. Čas, 19:11. Zaplatil jste si latte a dva dorty,“ vysvětlil Pepa. „Ale ty displeje jsou všude, nejde jen o fastfoodové restaurace,“ dodala paní Columbová. 

„Je to jednoduchý. Jižní Korea je technologický gigant, to znamená, že ty seš tady neustále minimálně na LTE, ne-li na 5G. Mobilní karty tady můžeš koupit u tří operátorů: LG+, SK Telecom a potom ten třetí, ten už si nepamatuju. Mají prodejny skoro všude, signál je dokonalý. Zatím všude, kde jsme byli, jsme signál měli a k tomu i špičkový internet. Jako turista si nemůžeš koupit kartu s neomezenými daty, ale kupuješ tuším nějakých 150 giga, nebo si kupuješ 10 giga na den a když těch 10 giga vyčerpáš, tak ti padne rychlost, ale další den ti naběhne zase 10 giga, což je podle mě taky super. Je to tak, že za jednu kartu jsme dali asi 60 000 wonů, což znamená, že do tisícovky jsme za tu kartu zaplatili za měsíc. Za každou, máme tři. Ani jednou nevypadl signál, pro nás je to úplně jako ráj. I v každém ubytování je wifi velmi kvalitní,“ vysvětlil Pepa zkušenosti s připojením na internet.

„Obchody potravin, už jsme se v tom naučili orientovat. Tady je několik sítí, například GS25, 7-Eleven, pak je tu eMart, Nice To See You, Lotte Mart nebo něco takového. Každé potraviny jsou trochu jiné a nakupuje se tam velmi dobře. Většina z nich má otevřeno 24/7. Jediný problém je, že jak ty domácnosti jsou malinký, většinou totiž mají jedno dítě, nebo je tady podle mě taky vysoké procento lidí, co žijí sami, tak ve spoustě těch obchodů jsou jen takový ty rychlý jídla. Takový ty, co zaliješ horkou vodou. Když si jdeš koupit papriku, tak je každá jedna paprika zabalená, když si koupíš jablko, tak je taky každý jedno jablko zabalený do obalu,“ odpověděl Fotr. 

„Já vám to potom natočím. My teď sbíráme zkušenosti, o nakupování v obchodech bude určitě větší pasáž z celého dokumentu, protože je to fakt zajímavá zkušenost. Třeba v tom Nice To See You si rovnou to jídlo můžeš ohřát, můžeš to tam zkonzumovat. Je to vlastně takový obchod a zároveň bufet s hotovkama. Docela zajímavý koncept, musím říct.“

„V podstatě až sem na pobřeží jsme jeli po dvouproudových silnicích, to znamená minimálně dva proužky tam a minimálně dva proužky zpátky. Všude semafory, všude omezená rychlost 80, 70, 90... Hodně radarů, který měří rychlost, protože rychlost se tady významně pokutuje. Na každé křižovatce jsou semafory. Úplně všude, tady snad i na polní cestě jsou semafory. Souvisí to s tím, že tady je poměrně jednoduché získat řidičský průkaz a ty řidičské zkušenosti řidičů jsou poměrně mizerný.“

„Oni by si na těch křižovatkách bez semaforů vůbec nevěděli rady. Tím je nechci snižovat. Už jsem tady najezdil přes 1000 km a jihokorejský řidiče považuju za poměrně nebezpečný a dost nezkušený, to já vidím. Oni potřebují mít ten řád v dopravě, potřebují ty pruhy. Kdyby neměli pruhy, tak neví, jak se mají pohybovat. Potřebují světla, protože neví, kdy vyjet do křižovatky a jsou to trochu sobci za tím volantem, musím říct. Hodíš blinkr a oni ti tam vyjedou, nepustí tě, ale to už jsme řešili minule. Už je tady začínám školit, už jsem jako oni, troubím na ně, blikám na ně. Řekněme, že takový styl řízení v Český republice jsem zažil tak někdy v divokých devadesátkách,“ popsal Pepa své zkušenosti s řízením.  

„Výborně. Korejský a japonský piva jsou výborný. Jinak pivo já tady teď mám české, které se tady dá normálně koupit. Tady koupíte Kozla, Plzeň nebo Budvar ve všech malých obchodech. To znamená, že když jste někde v nějakém větším městě a obejdete dva tři obchody, tak koupíte český pivo úplně bez problémů. Ale nemusíte se bát pít ani korejský a japonský pivo,“ vysvětlil Fotr tuhle pro mnoho českých turistů naprosto klíčovou otázku. 

„Pral jsem, pozor, za 85 korun a sušil jsem za 75, takže za mě dobrý. A protože to byly profesionální pračky a profesionální sušičky, tak to bylo za půl hodiny vypraný a za půl hodiny vysušený, ale jako do eňo-ňuňo, do voňava. Tak už to tady takhle budeme používat dál, protože se nám zatím nepodařilo sehnat ubytko s pračkou, kde bychom prali sami. Ale to je vlastně zbytečný vodrb, to já radši tady zase najdu prádelnu. A je to vlastně úplně nejrychlejší. Jedině musíte pochopit ty čudlíky v té korejštině a pak je to všechno v pohodě,“ odpověděl Pepa na otázku, zda se mu podařilo vyprat, protože podle videí z Instagramu se zdálo, že tam bude hledat a překládat čudlíky ještě asi týden. 

„Takhle, minimálně Soul je na týden, je to obrovské město. Minimálně čtyři, pět, šest dní strávíš tam, další jeden až dva dny ti sebere demilitarizovaná zóna, pojedeš do hor třeba si zalyžovat nebo na nějaký horský treky, to je taky na tři dny. Pak musíš vidět pobřeží. Musíš vidět Pusan, takže tři týdny si myslím je taková minimální doba. Vůbec tři týdny na jakoukoliv zemi je minimum, kdy teprve tu zemi tak nějak poznáš. My jsme takoví zblblí z těch 10denních a 14denních zájezdů, ale poznávačky jsou za mne minimálně na 20 dní, aby se člověk o té zemi něco dozvěděl. Pokud sem jedeš, aby ses něco dozvěděl, tak tři týdny tady určitě budeš mít co dělat. Dají se sehnat dobré letenky s předstihem, dá se sehnat i relativně slušný ubytování a navíc za pár korun, když tu jseš mimo sezónu,“ odpověděl Pepa. 

„My samozřejmě tu situaci máme složitější, protože hledáme ubytování pro čtyři + pes. A to tady není běžné, korejské rodiny jsou 2 + 1. Rodina, která má víc dětí, tak je tady vlastně bílá vrána a tomu odpovídá i ubytko. Já, když tam zadám 2 dospělí a 2 děti, tak mi ty ubytka automaticky spadnou, nebo nám nabízejí dva pokoje. A když k tomu ještě zadáš psa, tak to vyděl deseti a potom není ultra z čeho moc vybírat. Ale když dám tu základní nabídku a dva lidi, jako aleluja, tak tady těch ubytovacích kapacit je mrak a dá se opravdu sehnat ubytko za osm stovek na noc úplně v klidu a nebude to žádná tragédie,“ dodal. 

Fotří rodina má teď v plánu pět natáčecích dnů, první hotové materiály už jsou v ČR. První korejský díl zamíří do televize v polovině dubna. 

Pokud vás zajímá livestream, můžete si ho celý přehrát na Instagramu.