Do turistické války v Gruzii zasahují Češi

Gruzie neprožívá právě nejlepší léto. Dlouhodobé spory s Ruskem vyústily minulý týden ve vzájemný bojkot aerolinek a zákaz letů. Stovkám tisíc Rusů mířících na dovolenou do této kavkazské země tak ruské letecké společnosti vrací miliony rublů za zrušené lety. Gruzínci naopak sčítají škody vzniklé tím, že ruští turisté nepřiletí. Dostanou se sem jen ti, co přijedou autem nebo složitě letí s jiným dopravcem než ruským.

Rusů i tak v Gruzii potkáte hodně. Tvoří nejpočetnější skupinu turistů. Spory-nespory, byznys je byznys. Ale zpátky k tomu, co jsem chtěl vlastně říct na začátku.

Sunu si to takhle autem po klikatých a mnohdy obtížně průjezdných silničkách Kavkazu a v podstatě každý, koho potkám, není Rus ale Čech. Nejdřív rodinka odpočívající u horského kiosku, která zdolává Kavkaz po svých. Vzápětí narážím na partu lovců motýlů, pak na další a další pěší turisty - většinou skupiny mlaďochů, co vyrazily za dobrodružstvím, a nakonec si dávám zdravotního frťana moravské slivovice s partou prostějovských motorkářů.

Gruzie prostě láká. Cenou, službami, divokostí, nezaplevelením McDonaldy, úchvatnou krajinou a skvělým jídlem. Místní průvodce Ramaz, kterého jsem potkal v Kutaisi, to skvěle popsal slovy: "Za 100 euro si jako turista v Paříži zajdeš na jeden oběd a večeři a seženeš možná levný hostel. V Gruzii za 100 euro, což je nějakých 320 lari, budeš žít týden. Skvělé jídlo i s pitím vyjde na 20 lari a ubytování u místních seženeš klidně i do 30."

Víc o blízkých setkáních českého druhu na přiloženém videu: