Do Turecka se nemusí jen létat. Fotr na tripu radí, jak se tam dostat bez problémů autem

Až na hranice Turecka pojedete z 95 % po dálnici. Slovensko, Maďarsko, Srbsko znamená dálnici na 100 %. V Bulharsku budete muset přežít zhruba 30 kilometrový úsek těsně za srbsko-bulharskou hranicí, kde je dálnice teprve ve výstavbě. Slovenskou a maďarskou dálniční známku kupujete online. V Srbsku se platí dálnice na mýtných branách. Bulharskou dálniční známku koupíte na hraničním přechodu, a to buď u okénka nebo v prodejním automatu.

Do Turecka s největší pravděpodobností zamíříte přes hraniční přechod Kapikule. Pozor na větší čekací doby, hlavně o víkendech. V Turecku se musíte prokázat protokolem o COVID očkování, PCR testem, ale můžete kontrolu oblbnout i dokladem o protilátkách nebo prodělané nemoci COVID 19. Zároveň před vstupem musíte vyplnit formulář, díky kterému vám do emailu přijde QR kód, kterým se musíte prokazovat v hromadné dopravě, nákupních centrech, ale vyžadují je i v některých hotelích. Formulář je třeba vyplnit před příjezdem na hranice na stránce https://register.health.gov.tr/#

Turecká dálniční známka se nakupuje na pobočkách pošty označených PTT. Jde o nálepku s čipem, kterou si nabijete, dle vlastního uvážení, na požadovanou sumu. Nelze ale zjistit, kolik peněz na nálepce zbývá, ani na kolik vás případná cesta po dálnici přijde. Nemusíte si z toho dělat těžkou hlavu, protože na mýtných branách jsou brány, u kterých lze platit v hotovosti nebo kartou, takže ve finále žádnou dálniční nálepku nepotřebujete. Jsou výrazně značené nápisem CASH nebo na NAKIT.

Turecké dálnice jsou extrémně drahé. Pokud například táhnete za autem přívěs, může vás 500kilometrová cesta po dálnici vyjít v přepočtu i na 1500 Kč! Není ale třeba zoufat. Skrz Turecko vede velmi kvalitní běžná silniční páteřní síť. Jde o dvouproudové komunikace podobné rychlostním silnicím, kde se neplatí. Maximální rychlost je omezena na 90 a průjezdy městy na 60 nebo 50 km/h. Dálnice tak znamená pouze ušetřený čas. Bude záležet jen na vás, jestli se rozhodnete jet rychleji a platit, nebo využít neplacené silniční úseky. Pozor! Průjezd kolem Istanbulu je možný dominantně jen po dálnici, tady se platbě ve výši zhruba 350 Kč tam i zpátky nevyhnete.

Cena paliv se v Turecku pohybuje v přepočtu od 20 do 24 Kč. Síť čerpacích stanic je velice hustá, a to i ve východních částech země sousedících s Íránem nebo Írákem. Vzhledem k tomu, že se po celém Turecku prodávají moderní dieselové automobily, nemusíte se obávat o kvalitu paliva. Seženete v podstatě obdobná paliva jako v České republice dokonce ze stejných značkových sítí.

Dostupnost AdBlue pro naftové motory je rovněž bezproblémová. Koupíte ho v 5, 10 nebo 20 litrových baleních v podstatě na každé větší čerpací stanici. Pokud se nechcete špinit s jeho naléváním, obsluha čerpací stanice to ráda za drobný úplatek udělá.

Pozor na místní řidiče. Čím víc na východ, tím je jejich řidičský um diskutabilnější. Nerespektují se pruhy, ani červená na semaforech, parkuje se kde se dá, chodcům se zásadně nedává přednost a o nějakém gentlemanství na silnicích nemůže být řeč. Silnější, rychlejší a drzejší na tureckých silnicích vyhrává.

Vozový park místních silnic má široký rozptyl od těch nejmodernějších automobilů, až po doslova silniční vraky. S tím souvisí fakt, že u silnice budete často potkávat nepojízdné starší automobily. Vesty nebo trojúhelník se nepoužívají, a tak je potřeba být neustále obezřetný. Podobně často budete pravděpodobně potkávat i nehody.

Při jízdě do východní části Turecka, kterou obývají Kurdové, počítejte se zvětšujícím se počtem policejních, ale i vojenských kontrol. V podstatě u každého města je provoz sveden do jednoho pruhu. Vjíždíte do koridoru, kde vojáci v neprůstřelných vestách s armádní technikou kontrolují všechny vozy. K turistům jsou jak policisté, tak armáda velmi vstřícní a tolerantní, většinou je pouští bez kontroly, ale znamená to pro vás zdržení a pro slabší povahy stres.