Albánie: Nebezpečná země? Nebojte se a jeďte se přesvědčit

Jelikož jsme s sebou vezli i pejska, museli jsme ještě před cestou k veterináři, kde mu odebrali krev na protilátky proti vzteklině. Když dorazily výsledky, pes dostal přípravek na odčervení a pipetku za krk proti hmyzu. Samozřejmostí bylo vyřízení cestovního pasu pro zvíře a po splnění všech požadavků jsme mohli vyrazit. Pro nás jsme žádné speciální očkování neměli. Všechny hranice jsme bez problémů projeli pouze s občankou.

Ubytování jsme si rezervovali předem přes internet za neuvěřitelných 4798 Kč na 5 nocí se snídaní v ceně. Naše místo bylo ve městě Skadar u Skadarského jezera, dále od města. Když jsme přijeli na místo, všude byly jen louky, hory a jezero. Ubytování byl krásný kamenný domek s velmi sympatickým a milým manželským párem, který ubytovaní poskytoval. Pokoj byl menší, skromnější, ale čistý a s výhledem na jezero. Majitelé se k nám chovali krásně, stále se nás ptali, jestli máme vše a jestli něco nepotřebujeme.

První den jsme si po dlouhé cestě odpočali, vybalili věci, vzali ručníky a na celé odpoledne šli k jezeru. Voda byla nádherně čistá a teplá. Paní majitelka nám prozradila, že ve vodě žijí rybičky, které dělají pedikúru a oždibují kůži na nohou. Po vydařené koupačce jsme šli na první večeři a nechali si doporučit jídlo. Donesli nám každému dvě čerstvé grilované ryby s domácími hranolky, tradiční pita chléb, sýr a zeleninový salát. K pití jsme zvolili pivo Peroni, které nebylo vůbec špatné. Večeře byla výborná. Poseděli jsme ještě venku a sledovali západ slunce.

Druhý den ráno jsme ke snídani dostali čerstvé mléko, čaj, obložený talíř a albánskou sladkou specialitu petullu. Po vydatné a velké snídani jsme podnikli náš první výlet na kamenný most Ura e Mesit. Parkoviště bylo pár metrů od mostu a zdarma. Během cesty nás čekalo i první tankování v Albánii. Benzínovou pumpu si vůbec nepředstavujte jako v Česku. Bouda u cesty s mužem sedícím na kbelíku pod slunečníkem vypadala dost pochybně. Pán nadšeně přiskočil k autu s hadicí v ruce a ujistil nás, že vše obstará. Pak si jen k okénku přišel pro peníze. Doufali jsme, že náš vůz pojede i na albánské palivo a pokračovali jsme k našemu druhému cíli, kterým byl hrad Rozafa. 

Cesta k hradu byla obtížná a vedla do prudkého kopce. Tam už jsme platili vstupné. Lidé uměli málo anglicky, takže jsme používali ruce i nohy, hlavní bylo se dorozumět. Budete překvapeni, ale lidé vůbec nebyli nepříjemní. Naopak byli milí, stále se usmívali a měli snahu pomoct. Pro každého nemusí být příjemný jejich zvyk, kterým je časté objímání a přátelské plácání po ramenou. 

Z hradu byl krásný výhled na řeky Buna a Drin. Jelikož byl červenec, počasí bylo velmi horké a teploty dosahovaly až 43 °C. Rozhodli jsme se jet zpět na ubytování a honem zase k vodě se ochladit. Večeře byla samozřejmě výtečná, ale něco nás u ní vyrušilo. V Albánii žijí volně želvy a k nám jich přišlo snad pět. Neskutečné je vidět ve volné přírodě.

Čtvrtý den jsme vyrazili do jižní části Albánie na Narta Lagoon, kde měli být ke spatření plameňáci, ale bohužel jsme na ně neměli štěstí. Přes dřevěný most, který přes vodu vedl, nemohli pejsci, takže jsme se jen prošli okolo a přejeli na nedalekou pláž k moři. Voda byla teplá a moře velmi mělké. Opravdu za pár peněz jsme si pronajali lehátko od chlapce, který nejspíše pomáhal rodičům. Povídal si s námi, ptal se odkud jsme a donesl nám pití pro pejska. Protože povolená rychlost na silnici je nízká, cesta tam i zpět zabrala pár hodin. 

Na poslední večeři jsme si dali chobotnici a steak. Menu bylo pouze v albánštině a námi vybraný steak se podle překladače tvářil jako hovězí. Maso bylo bohužel jehněčí, ale i tak výborné. Po večeři jsme s majiteli popíjeli na balkoně jejich oblíbenou rakiji, hráli domino a majitel pak ještě zahrál na kytaru.

Pátý den ráno jsme sbalili věci, dali si snídani a s těžkým srdcem opustili ubytování. Na rozloučenou jsme si udělali alespoň společnou fotku a s rodinou jsme i nadále v kontaktu přes sociální sítě, byli opravdu skvělí. Kam povedou kroky naší příští dovolené není snad třeba ani psát. Určitě se do Albánie vrátíme, tentokrát ale na delší dobu.

Pokud se vás tento příspěvek zaujal, sledujte na Instagramu tipycestovani. Přidáváme spoustu zajímavých fotek, které by se vám mohly líbit.